Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Then Comes Silence - Machine

Then Comes SilenceMachine

Garmfrost10.7.2020
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Then Comes Silence rostou a zrají jako dobré víno. Machine je toho skvělým důkazem.

Když jsem si četl znovu svoji recenzi na výborného předchůdce právě recenzované novinky Machine švédských post punkerů Then Comes Silence, uvědomil jsem si, že bych mohl v podstatě napsat to samé. Kapela na sobě neustále maká a co bylo dříve skvělé, je nyní lepší. Znát je to zejména v citlivých aranžích, nebo zase o něco pestřejším zpěvu hlavní persony Alexe Svensona. Ubylo bohužel tolik parádní razance, která vévodila Blood, ale to je jedna z mála, ne-li jediná slabina čerstvého díla výtečných mladých gotiků ze Stockholmu.

 

thencomessilence

 

Machine vychází v Evropě pod křídly Oblivion/SPV a v Severní Americe pod Metropolis Records. Předpokládám, že spolupráce s Nuclear Blast byla skvělá, nicméně pro obě strany bez dlouhé perspektivy. Mezi předchozími nahrávkami neproběhlo tolik změn jako mezi Blood a Machine. Novinka na své předchůdce navazuje, s každého póru je znát láska k osmdesátkovému post/punku, darkwave a kytarové gotice. Potud se toho příliš nezměnilo. Kapela do svého stylového rozpětí tentokrát sáhla i do ranku alternativního rocku a psychedelického popu. Jakoby své síly spojili Sisters of Mercy, The Clan of Xymox s Killing Joke, Bowiem nebo Nickem Cavem. Ostatně i ten má své kořeny v post punkovém běsnění, takže se kruh uzavírá.

 

Machine je samozřejmě deska energická více než dost. Zmínil jsem její úbytek jen v porovnání s Blood. Novinka jde mnohem dál do jakéhosi vnitřního běsnění, tutlané zloby nebo opojné posedlosti. Pánové tyto pochutiny smíchali dle vlastního receptu do vzrušující směsi a představili tak vlastní vizi moderního a hlavně nesmírně chutného vesmíru, kterému vládne nadšení a výborné muzikantství.

 

Je zcela evidentní, že je Machine dosavadním vrcholem tvůrčích i hráčských schopností Then Comes Silence. Kapela bez debat vytvořila své nejpromyšlenější album, na které je snadné vytvořit si závislost. We Lose The Night, která album otevírá přímo nakažlivou melodikou a potřebným „drajvem“, posluchače uvede přímo do nejsilnější nálady, která ho neopustí až do konce zážitku. Kapela ve svých skladbách nedává na odiv pouze ono zmíněné tvůrčí i hráčské umění. Obdivuhodná je její vyspělost a uvěřitelnost. V Dark End dokážu zapomenout na realitu a nechávám se unášet temnými vlnkami vznášejícími krásným melodickým prostředím nad rockovou propastí. Klipový Ritual s hostující Karolinou Engdahl z post punkových True Moon může být jednou z nejzajímavějších a klidně i nejsilnějších skladeb nahrávky. Může za to zejména parádní hlas, kterým Karolina omotává svůj křehký projev kolem neklidného prostředí vyvolaného Alexovým napjatým vokálem. Dominantou alba je ale rytmická sekce. Basa s bicími nástroji a občasnými perkusemi udávají tempo i náladu. Kytary mají díky tomu dostatek prostoru vytvářet pozoruhodně harmonická kouzla opepřenými vhodně použitými synťáky.

 

 

Then Comes Silence vyrostli. Všechno, co se naučili, co je ovlivnilo nebo inspirovalo, využili a natočili neskutečně silné album. To se pořád jako had kroutí a mění před očima. Machine v sobě obsahuje jak lásku ke starým časům, tak schopnost zůstat v současnosti. Přijít s takto vyspělým albem představuje nejen příslib do budoucna, ale také háček v podobě vysoké laťky, kterou nebude lehké překonat. To ale budeme řešit až s další nahrávkou. Nyní spokojeně mlsám a užívám si mimořádného díla, které se zřejmě objeví i v žebříčku na konci roku. Uvidíme.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Karl / 10.7.20 9:34odpovědět

Prostě dotaženější Blood. Chtělo by se říct, že to do hlavy leze samo, ale taky ne. Zatím nejpromyšlenější a nejvyladěnější album od TCS. 100%

Ruadek / 10.7.20 8:43odpovědět

Jo, postupně mi to vyrostlo víc, než jsem zpočátku čekal. Dal jsem tomu čas a je to zase pecka. Co víc chtít, tohle je v jádru jednoduchá věc, které tady chybí. 80%

Victimer / 10.7.20 4:03odpovědět

Je to pořád klasa, ale Blood mi přijde lepší.

GaB / 23.11.20 20:23odpovědět

Naprosto souhlasím. Recenze je OK, ale nemám pocit "neskutečně silného alba". Blood, tam ano :-) To je jejich zatím vrchol, nové Machine je spíše krokem dolů a dost často se i nudím ....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky