Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Then Comes Silence - Machine

Then Comes SilenceMachine

Garmfrost10.7.2020
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Then Comes Silence rostou a zrají jako dobré víno. Machine je toho skvělým důkazem.

Když jsem si četl znovu svoji recenzi na výborného předchůdce právě recenzované novinky Machine švédských post punkerů Then Comes Silence, uvědomil jsem si, že bych mohl v podstatě napsat to samé. Kapela na sobě neustále maká a co bylo dříve skvělé, je nyní lepší. Znát je to zejména v citlivých aranžích, nebo zase o něco pestřejším zpěvu hlavní persony Alexe Svensona. Ubylo bohužel tolik parádní razance, která vévodila Blood, ale to je jedna z mála, ne-li jediná slabina čerstvého díla výtečných mladých gotiků ze Stockholmu.

 

thencomessilence

 

Machine vychází v Evropě pod křídly Oblivion/SPV a v Severní Americe pod Metropolis Records. Předpokládám, že spolupráce s Nuclear Blast byla skvělá, nicméně pro obě strany bez dlouhé perspektivy. Mezi předchozími nahrávkami neproběhlo tolik změn jako mezi Blood a Machine. Novinka na své předchůdce navazuje, s každého póru je znát láska k osmdesátkovému post/punku, darkwave a kytarové gotice. Potud se toho příliš nezměnilo. Kapela do svého stylového rozpětí tentokrát sáhla i do ranku alternativního rocku a psychedelického popu. Jakoby své síly spojili Sisters of Mercy, The Clan of Xymox s Killing Joke, Bowiem nebo Nickem Cavem. Ostatně i ten má své kořeny v post punkovém běsnění, takže se kruh uzavírá.

 

Machine je samozřejmě deska energická více než dost. Zmínil jsem její úbytek jen v porovnání s Blood. Novinka jde mnohem dál do jakéhosi vnitřního běsnění, tutlané zloby nebo opojné posedlosti. Pánové tyto pochutiny smíchali dle vlastního receptu do vzrušující směsi a představili tak vlastní vizi moderního a hlavně nesmírně chutného vesmíru, kterému vládne nadšení a výborné muzikantství.

 

Je zcela evidentní, že je Machine dosavadním vrcholem tvůrčích i hráčských schopností Then Comes Silence. Kapela bez debat vytvořila své nejpromyšlenější album, na které je snadné vytvořit si závislost. We Lose The Night, která album otevírá přímo nakažlivou melodikou a potřebným „drajvem“, posluchače uvede přímo do nejsilnější nálady, která ho neopustí až do konce zážitku. Kapela ve svých skladbách nedává na odiv pouze ono zmíněné tvůrčí i hráčské umění. Obdivuhodná je její vyspělost a uvěřitelnost. V Dark End dokážu zapomenout na realitu a nechávám se unášet temnými vlnkami vznášejícími krásným melodickým prostředím nad rockovou propastí. Klipový Ritual s hostující Karolinou Engdahl z post punkových True Moon může být jednou z nejzajímavějších a klidně i nejsilnějších skladeb nahrávky. Může za to zejména parádní hlas, kterým Karolina omotává svůj křehký projev kolem neklidného prostředí vyvolaného Alexovým napjatým vokálem. Dominantou alba je ale rytmická sekce. Basa s bicími nástroji a občasnými perkusemi udávají tempo i náladu. Kytary mají díky tomu dostatek prostoru vytvářet pozoruhodně harmonická kouzla opepřenými vhodně použitými synťáky.

 

 

Then Comes Silence vyrostli. Všechno, co se naučili, co je ovlivnilo nebo inspirovalo, využili a natočili neskutečně silné album. To se pořád jako had kroutí a mění před očima. Machine v sobě obsahuje jak lásku ke starým časům, tak schopnost zůstat v současnosti. Přijít s takto vyspělým albem představuje nejen příslib do budoucna, ale také háček v podobě vysoké laťky, kterou nebude lehké překonat. To ale budeme řešit až s další nahrávkou. Nyní spokojeně mlsám a užívám si mimořádného díla, které se zřejmě objeví i v žebříčku na konci roku. Uvidíme.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Karl / 10.7.20 9:34odpovědět

Prostě dotaženější Blood. Chtělo by se říct, že to do hlavy leze samo, ale taky ne. Zatím nejpromyšlenější a nejvyladěnější album od TCS. 100%

Ruadek / 10.7.20 8:43odpovědět

Jo, postupně mi to vyrostlo víc, než jsem zpočátku čekal. Dal jsem tomu čas a je to zase pecka. Co víc chtít, tohle je v jádru jednoduchá věc, které tady chybí. 80%

Victimer / 10.7.20 4:03odpovědět

Je to pořád klasa, ale Blood mi přijde lepší.

GaB / 23.11.20 20:23odpovědět

Naprosto souhlasím. Recenze je OK, ale nemám pocit "neskutečně silného alba". Blood, tam ano :-) To je jejich zatím vrchol, nové Machine je spíše krokem dolů a dost často se i nudím ....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky