Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Theriomorph - Diabolical Bloodswords

TheriomorphDiabolical Bloodswords

Victimer12.11.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Esence stylu s ideálním vyvážením a první deska Theriomorph jako jedna z nejlepších v black metalu za poslední měsíce.

Theriomorph je novým projektem finského hudebníka Perttu Pakkanena (P.E. Packaina), který je v současnosti znám hlavně coby člen nesvatých Adaestuo. Perttu je v undergroundu aktivní persona v minulosti působící u Sargeist, Horna nebo třeba Saturnian Mist. V souvislosti s touto recenzí bych ale v první řadě zmínil projekt Cornigr, který beru jako předchůdce Theriomorph. Black metal Cornigr nezněl oproti Theriomorph víc zle nebo majestátněji, ale jeho sound byl hlubší a temnější. A platí to jak pro EP Funereal Harvest, tak pro řadovku Relics Of Inner War. To EPko mě i po letech bere hodně. Už jeho podtitul - tohle je hudba ke tvému pohřbu, není jen prázdným sloganem, ale reálným obrysem. A pak jsou tu bicí, kterými Packain vládne jako málokdo. Jako kdyby kolem bzukotu kytar někdo napadal na jednu nohu, nebo měl kopyto. Tyhle vychytávky a odlišnosti miluju. Tohle je zkrátka ten druh blackmetalového zla, který si na zlo nehraje, ale zlem opravdu je. A nese si tento svůj úděl sebou.

 


A platí to i pro Theriomorph. Jeho zvuk je o něco špinavější, ale také vytaženější a ne tolik posazený do hloubky. Je ostřejší a svým způsobem i čitelnější. Celkově jej Packain pojal velmi přímě, je to smrt a ne život, a je to smrt suchá jako troud. Diabolical Bloodwords je třicet tři minut pravé esence žánru. Dalo by se snadno říct finský black metal, ale konkrétně u Theriomorph s výrazným norským otiskem, kdy samovolně vypluje na povrch vzájemná podobnost se starými Mayhem. Navíc styl Theriomorph není úplně o tom, jestli je to čistá řezničina a výplach (není) od začátku do konce, nebo je čas (je) na práci s atmosférou a kus hnusácké oplzlosti. Kterou má ostatně Packain tak nějak v krvi, protože i u Cornigr rašila z podzemí jako jarní pupeny. U Theriomorph není nijak skrývaná, stačí mrknout na obal, anebo vstoupit za oponu vznešenosti skladby Lunar Emblem - Sign of Night a stát tváří v tvář hromadě štětek. 

 


Vedle práce s bicími, která je jedním slovem úžasná, je to právě celkový zvuk a projev Theriomorph, který mě baví studovat a zkoumat jeho každičký úder a změnu. Je to ten typ kapely, kterou prostě chcete do podrobna rozevírat a pitvat, i když je až za hrob primitivní a vyschlá jak tělo nebožky. Ještě abych upravil to přirovnání k Mayhem, nejde o žádný archaicky znějící materiál. Povedlo se namíchat prvky starobylé špíny i té moderní a vše pak propojit. Mrazivé melodie dominují, vytloukání hřebíků z rakví také velmi časté, ale čas je i na atmosférické choutky a zvolnění. Klidnější pasáž v Atigibus, a Passage of Cruel Power mi třeba připomene staré Borknagar. Burning Black Bleeding je vyloženě hymnická věc s nezbytně prasácky vyklepávanými přechody. Packain navíc vládne velmi slušným vokálem, kdy dokáže měnit polohy a volit vždy v návaznosti na náladě skladby mezi zuřivostí a kázáním.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/theriomorph%20band.jpeg


Prozatím jsem ale vyjmenoval spíš perličky nebo zvláštnosti alba. Gró Theriomorph ale pořád spočívá v intenzitě a schopnosti ji ovládat, podle potřeby přepínat. Jako například v Nocturne - Under the Uninvited, která se po intru změní v bestii přímo se vyžívající v tom, jak účelně se dokáže tvarovat. Zcela určující jsou pak vály Megalith in the Hanging Garden a Reflecting Skull, v nichž člověk nalezne to hlavní z ohavného umění Theriomorph. Zvrácenou stranu hrdosti a povýšení úpadku na arcidílo bez okázalostí. Agresivita vítězí, nevím jestli zrovna v tomto případě zdravá, ale rozhodně vychytaná. Packainovi se povedlo vše poskládat do detailů, i když odpůrci inter a outer nejspíš ohrnou nos. Ale zrovna Diabolical Bloodwords je typ alba, kde mají svůj smysl.


Adaestuo mi letošním (a stále velmi aktuálním) EP udělali velkou radost, ale nakonec to u mne trochu nečekaně vyhrává Theriomorph. Už od začátku jsem tušil, že tento projekt má svou přízemní genialitu, ale stejně mě překvapilo, kam až jsem se s ním dostal. Že desku Diabolical Bloodwords neopomenu v závěrečné sklizni nahrávek sezóny 2022, je víc než jisté.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky