Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
This Will Destroy You - Young Mountain (EP, reedice)

This Will Destroy YouYoung Mountain (EP, reedice)

Symptom30.6.2015
Zdroj: 12" gramodeska (Ashen), Magic Bullet #81
Posloucháno na: Pro-Ject Debut III/Phono USB / Creative GigaWorks T40 / Koss UR40
VERDIKT: Prvotina kámošů z výšky, pro které post-rock nebyl výchozí inspirací, je sympatická svým patosem, ale držme se při zemi, do Texaského masakru daleko.

Když jsem přibyl na planetu Post-rock, někdo mi ukázal prstem na This Will Destroy You a tehdy to nemělo chybu. To jméno, ten obal, ta hudba, vše šlo ruku v ruce s tepem doby a já si nakládal vrchovaté porce nově objeveného žánru. Rozčarování přišlo ve chvíli, kdy jsem přestal registrovat přechod mezi kapelami v playlistu.

 

Hudebnímu krvesmilstvu se v instrumentálním rocku vyvaruje málokdo, když hlavní klišé jsou zároveň typickými prvky. Hádám, že jméno Godspeed You! Black Emperor nebude v téhle partě bráno do úst nadarmo. Z ranku spřízněných kapel slyším Mogwai, Explosions In The Sky nebo Mono; to všechno tam je a zároveň není, protože rukopis This Will Destroy You nepostrádá svéhlavost. S odstupem času komentoval pozdější baskytarista Donovan Jones debut jako trochu trapný, ale nějak s kůží na trh vstoupit musíte. Nezavršených 40 minut bylo nahráno a vydáno svépomocí už v roce 2005 jako demo materiál, který zabodoval u vydavatelství Magic Bullet Records a v krátkém čase se dočkal vydání na všech běžných formátech (CD – MC – LP).

 

 

Hudbu This Will Destroy You můžete potkat v různých filmech a dokumentech, což naznačuje její kinematografickou kvalitu na jedné straně a určitou všednost na straně druhé. Pokud čekáte delay, reverb a crescenda, dočkáte se. Skladby naštěstí nepotřebují 15 minut, aby se dostaly k pointě závěrečného riffu, takže vrcholí dříve, než začnou nudit. Skutečně strhujících momentů archivní kvality je na desce poskromnu; možná to souvisí s nedostatečným rozvíjením melodií, nevím. Asi nejvíc mě baví poslední There Are Some Remedies Worse Than The Disease, která v sobě má jakousi temnou vibraci, výborně vygraduje, ale bohužel končí tam, kde měla ještě dupnout na plyn.

 

Skladbám nechybí cit pro kompozici ani zvuková pestrost. Bicí trochu tahají za uši příliš průbojným zvukem virblu, občas i technikou hry. Spříznění s elektronickou hudbou probublává na povrch v mezihře chytlavé dvojky The World Is Our ______ a naplno zaznívá ze čtvrté Grandfather Clock. Úvodní Quiet je reprezentativní kus s dobrým drajvem v druhé polovině. Naproti tomu pětka Happiness: We're All In It Together žádný majstrštyk není a nebýt crescenda, stojí na místě.

 

 

Osmá reedice v podání Magic Bullet Records je to, co bych nazval dobrým vkusem ve špatném provedení. Internety jsou plné nejrůznějším barevných mutací obálky a varianta Butcher Orange / Brown je podle mě trochu mdlá na obsazení stupně vítězů. Myšlence rozkládacího obalu (kvůli méďovi) by lépe seděl lehčí gatefold s jedním zaslepeným panelem než cár papíru s titulky z nečitelného škrabopisu. Barevnost lehčího vinylu drží basu s obalem, download kupón je samozřejmostí.

 

Před vynášením soudů je třeba uvědomit si kontext, protože Young Mountain je startovní čára a první kreace rozehrávající se kapely. This Will Destroy You si touhle deskou teprve obrušují hrany a přestože ano – znějí trošku předvídatelně, mezi řádky pableskuje pravost bez chladného kalkulu. A za to jim držím palec.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky