Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Throat - We Must Leave You

ThroatWe Must Leave You

Sorgh15.3.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Throat jsou na svém novém albu jako po nemoci. Chybí drajv a troška nezbednosti. Zůstávají slzy pro pláč.

Finský kvartet Throat letos oslaví patnáct let na hudebním kolbišti, a protože patří mezi ty vydavatelsky aktivnější, tak se za nimi táhne dlouhá řada desek. Jak dlouhohrajících, tak těch kratších. Ve Finsku se sluní v záři popularity, ale jak je tomu u nás si netroufám odhadnout. Vloni na podzim vydané album We Must Leave You představuje lehkou změnu v jejich směřování a možná povede k větší přístupnosti. V souvislosti s dnešní dobou mi novinka Throat zní trošku nezvykle, ale není tomu dávno, co by se drželi za ruku s dalšími tvůrci gothic rocku a válcovali rádia. Už jen pro démonický hlas zpěváka Mattily, který ohromuje sytostí a podmanivou hloubkou. Starší alba dávala slyšet divočejší postoj kapely, snahu o větší odvaz a zvukové experimentování. Naproti tomu We Must Leave You je sice pořád taková neučesaná kytarovka, která si hraje na zlobivou holku, ale už jí zároveň záleží na tom, aby se líbila. S dospělostí přišla touha být dokonalá ve všech směrech.

 

Sedm skladeb se pohroužilo do gotické zasmušilosti, která spolu se silnou melodikou tvoří hlavní a podstatnou tvář nahrávky. Nástroje se nikam neženou, nechávají vyznít každý tón. Velkým pomocníkem je echo, které umocňuje dojem prostorovosti. Z malé garáže se stalo celé podzemní parkoviště. Skladby si uchovaly příjemný odstup od mainstreamu a posluchač se nesetká s hitem lepícím jako cukrová vata, který by nešlo vykouřit z hlavy. Jenže zároveň spousta věcí kolem vás propluje, ani si nevšimnete. Síla a potenciál nápadů je zde vzácným zbožím.

 

Z úvodního intra moudrý nejsem. Z podobných kompozic se také může vyklubat řádný industriální nářez. Obrázek se začíná zaostřovat až v polovině druhé skladby, když kapela shodí falešný hubertus a odkope se na holou kůži. V jejích pórech a záhybech je zažraná poměrně standardní podoba gotického rocku. Hodně brzy rozklíčujeme oblíbený model stojící na často se opakujících motivech, který sebou nese i opakující se pocity omšelosti. V melodických linkách se neodehrává žádné napětí, plyne to jako potok bez peřejí a zákrut, od pramene do poklidného ústí rybníka. Některé skladby jsou doslova známkou přešlapování na místech, kde už se potloukaly hordy zasmušilých adolescentů. Vzácně se jako střípek zablýskne myšlenka, ale sama o sobě nemá valný význam.

 

Album je poklidné, bez erupcí živlů, které byly ke slyšení na dřívějších albech. Nejsou zde žádné výzvy, a i když některé melodie dokážou zabrnkat na citlivé struny duše, člověk už zažil silnější emoce ve znělkách Večerníčků. Lepší bude se v případě této kapely obrátit do minulosti, stačí tři roky zpět k desce Smile Less.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky