Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Trial of Socrates je koncepční, téměř dvouhodinové (!) album věnované polomýtickému Sokratovi, superhrdinovi starověké filozofie. Tato nahrávka je pravděpodobně snem každého milovníka filozofie a metalu. Nikdy předtím jsem se nesetkal s téměř akademickou metalovou poctou starověké řecké filozofii. Samozřejmě, některé odkazy na antickou filozofii lze najít v metalových textech, ale Thumos jsou jedineční v tom, že jsou instrumentální skupinou, která bere svou lásku k moudrosti smrtelně vážně.

Všech šestnáct skladeb na albu je pojmenováno podle stejnojmenných Platónových spisů, v nichž je Sokrates hlavní postavou. Pořadí skladeb není náhodné, ale chronologické. Je to hudební cesta ideologického rebela Sokrata, kterého athénští občané odsoudili k smrti za jeho nekonformní myšlenky. Sokrates je mučedník filozofie, který neváhal obětovat svůj život na oltáři moudrosti. Jeho příběh je velkolepý a dramatický, stejně jako hudba skupiny Thumos na tomto albu. Abyste si mohli tuto hudbu užít, nemusíte být odborníky na filozofii Sokrata/Platóna. Na druhou stranu, pokud se seznámíte s klíčovými myšlenkami Platónových dialogů, může vám to pomoci hlouběji proniknout do struktury a nálady jednotlivých skladeb. Přinejmenším si přečtěte Obranu Sokratovu (skladba 12), která je Platónovou verzí Sokratovy obhajoby proti obvinění, že kazil mládež, nevěřil v bohy uznávané státem a vytvářel nová božstva.

Trial of Socrates vyžaduje vaši plnou pozornost, hudba vás vtáhne jako magnetické pole a vy jste paralyzováni vibracemi tohoto velkolepého díla. Hudba vás svírá neviditelnými chapadly jako obří chobotnice, hmotný svět se mění v prázdnou iluzi a vy se ocitáte v Platónově slavné alegorii jeskyně, ve světě věčných, neměnných, dokonalých a nehmotných forem – ve světě idejí. Kdo vlastně tvoří Thumos? Jsou to čtyři anonymní osobnosti skrývající se za písmeny řecké abecedy – víc se o nich nedozvíme. Tito pánové (nebo dámy) chtějí, abychom soustředili svou pozornost na jejich hudební dílo, nikoli na jejich pomíjivé fyzické podoby. Co se týče názvu kapely, je to výraz ze starověkého Řecka známý již od Homéra, který se překládá jako „duch“, „vůle“, „odvaha“ nebo „životní síla“. Trial of Socrates je potom třetí album tohoto tajemného amerického kvarteta. Mimochodem, jejich předchozí alba jsou také pojmenována podle Platónových spisů. Thumos jsou od svého vzniku tematicky konzistentní a dá se říci, že jsou konzistentní i hudebně. Je třeba říci, že jejich diskografie je poměrně bohatá, vzhledem k tomu, že jsou aktivní teprve od roku 2021. Za tu dobu stihli vydat tři alba, pět EP a několik split alb. Slušný výkon, kde naštěstí kvantita neubírá na kvalitě.

Jak jsem již zmínil, na svém aktuálním albu nám Thumos nabízí šestnáct skladeb, z nichž většina má délku minimálně pět minut. Nejdelší je předposlední skladba, třináctiminutová The Phædo, která interpretuje Platónův dialog stejného jména, odehrávající se v den popravy Sokrata, prostřednictvím jazyka hudby. Socrates klidně přijímá smrt a vysvětluje filozofii jako přípravu na smrt. Každá skladba zkoumá podobně obtížná filozofická témata: co je dobro, krása, spravedlnost, potěšení vs. ctnost atd. Hudba je založena hlavně na kytarách, ale bicí nepochybně také hrají svou roli ve výsledku. Skladby jsou odvážné, patřičně dramatické, mnohovrstevnaté a jako hlavní nástroj využívají hudební vyprávění. Thumos se zaměřuje hlavně na (naše) emoce a ačkoli jsou to velmi zruční hudebníci, jejich primárním cílem je evokovat obrazy a atmosféru. Neočekávejte žádné prsty lámající kytarová sóla a riffy, i když technickou propracovanost nahrávce upřít nelze. Abychom to shrnuli: Thumos hrají post-metal, zjednodušeně řečeno. Pokud máte rádi tvorbu Russian Circles nebo Pelican, tohle by vám mohl být váš šálek kafe (nebo půllitr piva). Občas v tom také slyším ozvěny Tool a ingredience black a doom metalu. Kapela sama přiznává, že čerpá také z post-punku a klasické hudby.

Co se zvuku týče, Thumos oslovili zkušeného Neila Schneidera, který se specializuje hlavně na extrémní metal. V nedávné minulosti spolupracoval mimo jiné s Blackbraid a Woe Bather. Nahrávka je tak zabalena do výtečného zvukového hávu, který brousí hudební nápady k dokonalosti. Mohl bych pokračovat dál a dál o kvalitách této nahrávky, ale myslím, že to není nutné. Pro mě je Trial of Socrates jedním z hudebních vrcholů tohoto roku. Na závěr této recenze bych rád citoval samotného Platóna, který dokonale vystihuje mé pocity z tohoto alba:

Rytmus a harmonie pronikají nejhlouběji do duše, působí na ni nejsilněji a přinášejí s sebou dokonalost a harmonii...