Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thumos - The Trial of Socrates

ThumosThe Trial of Socrates

Monachos11.11.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Hudba, která hmotný svět mění v prázdnou iluzi a vy se ocitáte v Platónově slavné alegorii jeskyně, ve světě věčných, neměnných, dokonalých a nehmotných forem – ve světě idejí.

Trial of Socrates je koncepční, téměř dvouhodinové (!) album věnované polomýtickému Sokratovi, superhrdinovi starověké filozofie. Tato nahrávka je pravděpodobně snem každého milovníka filozofie a metalu. Nikdy předtím jsem se nesetkal s téměř akademickou metalovou poctou starověké řecké filozofii. Samozřejmě, některé odkazy na antickou filozofii lze najít v metalových textech, ale Thumos jsou jedineční v tom, že jsou instrumentální skupinou, která bere svou lásku k moudrosti smrtelně vážně.


Všech šestnáct skladeb na albu je pojmenováno podle stejnojmenných Platónových spisů, v nichž je Sokrates hlavní postavou. Pořadí skladeb není náhodné, ale chronologické. Je to hudební cesta ideologického rebela Sokrata, kterého athénští občané odsoudili k smrti za jeho nekonformní myšlenky. Sokrates je mučedník filozofie, který neváhal obětovat svůj život na oltáři moudrosti. Jeho příběh je velkolepý a dramatický, stejně jako hudba skupiny Thumos na tomto albu. Abyste si mohli tuto hudbu užít, nemusíte být odborníky na filozofii Sokrata/Platóna. Na druhou stranu, pokud se seznámíte s klíčovými myšlenkami Platónových dialogů, může vám to pomoci hlouběji proniknout do struktury a nálady jednotlivých skladeb. Přinejmenším si přečtěte Obranu Sokratovu (skladba 12), která je Platónovou verzí Sokratovy obhajoby proti obvinění, že kazil mládež, nevěřil v bohy uznávané státem a vytvářel nová božstva.


Trial of Socrates vyžaduje vaši plnou pozornost, hudba vás vtáhne jako magnetické pole a vy jste paralyzováni vibracemi tohoto velkolepého díla. Hudba vás svírá neviditelnými chapadly jako obří chobotnice, hmotný svět se mění v prázdnou iluzi a vy se ocitáte v Platónově slavné alegorii jeskyně, ve světě věčných, neměnných, dokonalých a nehmotných forem – ve světě idejí. Kdo vlastně tvoří Thumos? Jsou to čtyři anonymní osobnosti skrývající se za písmeny řecké abecedy – víc se o nich nedozvíme. Tito pánové (nebo dámy) chtějí, abychom soustředili svou pozornost na jejich hudební dílo, nikoli na jejich pomíjivé fyzické podoby. Co se týče názvu kapely, je to výraz ze starověkého Řecka známý již od Homéra, který se překládá jako „duch“, „vůle“, „odvaha“ nebo „životní síla“. Trial of Socrates je potom třetí album tohoto tajemného amerického kvarteta. Mimochodem, jejich předchozí alba jsou také pojmenována podle Platónových spisů. Thumos jsou od svého vzniku tematicky konzistentní a dá se říci, že jsou konzistentní i hudebně. Je třeba říci, že jejich diskografie je poměrně bohatá, vzhledem k tomu, že jsou aktivní teprve od roku 2021. Za tu dobu stihli vydat tři alba, pět EP a několik split alb. Slušný výkon, kde naštěstí kvantita neubírá na kvalitě.

 


Jak jsem již zmínil, na svém aktuálním albu nám Thumos nabízí šestnáct skladeb, z nichž většina má délku minimálně pět minut. Nejdelší je předposlední skladba, třináctiminutová The Phædo, která interpretuje Platónův dialog stejného jména, odehrávající se v den popravy Sokrata, prostřednictvím jazyka hudby. Socrates klidně přijímá smrt a vysvětluje filozofii jako přípravu na smrt. Každá skladba zkoumá podobně obtížná filozofická témata: co je dobro, krása, spravedlnost, potěšení vs. ctnost atd. Hudba je založena hlavně na kytarách, ale bicí nepochybně také hrají svou roli ve výsledku. Skladby jsou odvážné, patřičně dramatické, mnohovrstevnaté a jako hlavní nástroj využívají hudební vyprávění. Thumos se zaměřuje hlavně na (naše) emoce a ačkoli jsou to velmi zruční hudebníci, jejich primárním cílem je evokovat obrazy a atmosféru. Neočekávejte žádné prsty lámající kytarová sóla a riffy, i když technickou propracovanost nahrávce upřít nelze. Abychom to shrnuli: Thumos hrají post-metal, zjednodušeně řečeno. Pokud máte rádi tvorbu Russian Circles nebo Pelican, tohle by vám mohl být váš šálek kafe (nebo půllitr piva). Občas v tom také slyším ozvěny Tool a ingredience black a doom metalu. Kapela sama přiznává, že čerpá také z post-punku a klasické hudby.


Co se zvuku týče, Thumos oslovili zkušeného Neila Schneidera, který se specializuje hlavně na extrémní metal. V nedávné minulosti spolupracoval mimo jiné s Blackbraid a Woe Bather. Nahrávka je tak zabalena do výtečného zvukového hávu, který brousí hudební nápady k dokonalosti. Mohl bych pokračovat dál a dál o kvalitách této nahrávky, ale myslím, že to není nutné. Pro mě je Trial of Socrates jedním z hudebních vrcholů tohoto roku. Na závěr této recenze bych rád citoval samotného Platóna, který dokonale vystihuje mé pocity z tohoto alba:


Rytmus a harmonie pronikají nejhlouběji do duše, působí na ni nejsilněji a přinášejí s sebou dokonalost a harmonii...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

HDP / 18.11.25 9:09odpovědět

"tohle by vám mohl být váš šálek kafe" je co za větu?

Echoes / 18.11.25 10:13odpovědět

Opraveno, díky za upozornění.

HDP / 18.11.25 17:59odpovědět

:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky