Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nemožné se stalo skutečným. Osm let muselo utéct, aby řecká dvojice Thy Darkened Shade stvořila následovníka vynikajícího druhého alba Liber Lvcifer I: Khem Sedjet. V mezičase kapela zase tak úplně nelenila a sem tam vypustila do světa split nahrávku. Pokaždé se jednalo o mimořádnou událost, tudíž nezůstávali pouze v posluchačském povědomí s děláním chutí na případnou dlouhohrající řadovku. Ta je zde a opět se jedná o nevšední záležitost.

První díl se zaobíral Egyptem, Setem a vůbec luciferiánstvím blízkého východu. Druhý díl Mahapralaya, jak název napovídá, nás zavede ještě dál na východ. Do světa hinduistických představ a vizí. Mahapralaya, jak jsem si našel, představuje velké rozpuštění. Čili konec všeho a začátek možného dalšího. Tohle chce hlubší studii… Anebo si pustit tohle album a pokusit se vstřebat Semjazovo okultní vědění. Či se na to vykašlat a užít si i tak výjimečné blackmetalové dílo, které nezná hranic.

Dá se v podstatě říct, že druhý díl začíná tam, kde skončil první. Rukopis je daný. I zvuk nástrojů. Vlastně i zpěvy navazují na ty z dřívějška. Takové hodnocení by ovšem bylo liché a nepřesné. Album je křehké, dá-li se tak mluvit o extrémní metalové nahrávce. Je hodně atmosférické. Zpěvné a místy hodně éterické. Umí však i pořádně seknout drápem. To většinou když zanechá mrmlání, čistých zpěvů a chorálů, rozvíří stojaté vody do pořádného víru. Tvorba řeckých divočáků je variabilní - všechny polohy mají svůj čas a prostor. Z rychlého kvapíku se skladby plynule přesunou do rituálních vod mlhavých představ. Z nich pak v rauši prolétnou astrálem a spolu s temnými entitami objevují tajemství universa i duchovních hlubin.

Sestava, odpovědná za tvář Liber Lvcifer II: Mahapralaya, je prakticky stále stejná. Tedy Semjaza s vokalistou The A plus hostujícím bijanem Hannesem Grossmannem a pěveckým sborem Choir of the Damned. I díky tomu je vidět, jakou cestu kapela za dobu své existence ušla. Nehýří nahrávkami, což z kraje vypadalo, že bude. Na všechno je čas a díky tomu se neopakuje, neředí nápady upocenou snahou. Je však otázkou, zda svůj potenciál stanout na vrcholu moderní blackmetalové scény proměnila, či se vše ztratilo v běhu času… Thy Darkened Shade není kapelou jednou z mnoha. Je ve své podstatě originální, stylotvorná s působivými nahrávkami, zahranými a stvořenými profesorským umem, citem protknutými zajímavými myšlenkovými proudy, a přesto kapela zůstává extrémním spolkem sympatických muzikantů.