Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Cože?! Vy neznáte Thy Light? To je ale velká škoda, ochuzujete se tím totiž o kvalitní porci procítěné melancholie a nefalšované deprese. Že se vám po těchto pocitech příliš nestýská? Komu také ano, že. Ale alespoň na moment zavřete oči a vkročte do světa Thy Light. Drobné snění za zvuku desky No Morrow Shall Dawn nebude vůbec na škodu. Věřím, že se najde pár zbloudilých duší, kteří již kapelu znají a měli co dočinění s vynikajícím demíčkem Suici.De.pression. Ať už patříte do té či oné skupiny, vězte, že nová deska je něco úžasného. Přistupme tedy blíž.

Jak se na tuhle desku připravit? Třeba si říkáte, že je to tak jednoduché. Sednout si, pustit album a prostě poslouchat a čekat, co přijde. To ale není dobře. Já jsem to tak udělal a prvotní dojem byl špatný, ne-li mizivý. Prostě nic, žádný efekt, spíš nuda. Ale to jsem přece nechtěl. Thy Light je kapelou, která světu přinesla jedno z nejlepších demíček v žánru suicidal depressive black metal. Demo bylo protkáno nápady, melodiemi a především zatěžkanou atmosférou, kterou ze sebe nesundáte, jak boty po příchodu domů. Nutno podotknout, že demáč má paradoxně delší stopáž, než samotný debut, který si tu dnes probereme. Ale to je vcelku vedlejší, vraťme se k přípravě na poslech. Ptáte se, jak tedy poslouchám album já? Ptáte se, co dělám, když mi ta deska hraje a já zrovna píši tyto řádky? Tak samo sebou jsem sám. Žádné další (rušivé) elementy nejsou žádoucí. Nalil jsem si sklenku nějakého pití, co mi ještě v baru zbylo (Napoleon *****, barbarsky s ledem), zvýšil volume a usedl ku psaní těchto řádek. Nehodlám vnímat okolí, chci si tu prožít malé rande s depresí, melancholií a citlivými okamžiky. Třeba přijdou i slzy, kdo ví. Ostatně v hlavě mám chmurných myšlenek na rozdávání. No nic, další lok a už běhá mráz po těle. Ten není výsledkem jen popíjení charakteristického alkoholu, ale také prožitku z melodií, které oblékly místnost do svého šatu…

Z paměti jsem musel vymazat veškeré vzpomínky na demo, jelikož současná o pět let mladší deska nabízí něco zcela odlišného. Pryč jsou táhlé utahané kompozice kvílivých kytar tolik typických pro daný žánr. Pryč je beznadějný rykot ve vysokých tóninách. Tentokrát je prožitek barvitější a daleko více propracovaný. Každičký moment, vteřina a pohyb displeje jakoby tu žil se mnou. Vnímám celým svým srdcem to poselství, které se mi snaží album předat. Ne, není pochyb o tom, že škatule DSBM je příliš těsná. Zachycuji prvky zcela jiných kapel spadajících do nadějněji laděných hudebních sort. Nebudu jmenovat, nemá to význam. No Morrow Shal Dawn je existence sama o sobě a netřeba ji přirovnávat, poměřovat a podobné voloviny. Stačí se zaposlouchat a každý vnímavější jedinec jistě uzře ono světlo, polapí tu pravou esenci a skrytého ducha, který zde dřímá. Nač sýčkovat nad nešvary nahrávky, které tu a tam vyplují na povrch. Těch kvalitnějších momentů je zde o poznání více. Alespoň na moment se zastavte a uvědomte si smysl svého bytí. Ta melancholie vystupující z každičkého tónu alba totiž není jen zoufalým voláním o beznaději, jednotvárné cesty apod. Těch cest je zde právě vícero. Otevřou se pomaloučku a je jen na každém, zda chce vidět jejich počátek, případně další ohbí.

Po lehkém intru, které je ne náhodou podobně laděné jako intro samotného dema, přijde rozličná zahrada všemožných tvarů. Zpěv je střídán ve třech polohách – čistý (který opatřil host Tim Yatras z kapely Germ), hluboký hrubý a typicky ječivý. Kytary nesou asi stěžejní sdělení a celou úlohu svědomitě přebírají na svá bedra. Jejich rozvržení a kombinování je úchvatné. Nájezdy jednotlivých pasáží jsou atraktivní a účinné, melodie uhrančivé a podmanivé. Nedílnou součástí hudby jsou klávesy, jejichž osudem je navození patřičné atmosféry. Nejsou upozaděny, hrdě stojí po boku kytar a všech ostatních nástrojů a jejich výpadek by byl citelně srážející. Hra na bicí nástroje je neméně živelná, jako jednolitý organismus hudby samotné. Zejména údery do činelů cítím vcelku silně, zcela jasně vidím křečovitou paži s vyběhlými žílami, jak upoceně třímá paličku a jedním mocným úderem rozechvívá kus plechu na stojanu.

Pokud chcete v letošních albech najít nějakou sebejistou a věrohodnou atmosféru, tak tady ji máte. Máte ji na No Morrow Shall Dawn od brazilského tělesa Thy Light. Hledáte-li silně emotivní zážitek, tak nepřekračujete. Já jej zde našel a jsem nečekaně potěšen.