Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tight Ships - Yarns

Tight ShipsYarns

Symptom30.1.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Ačkoli je zemí původu Rakousko, použil bych španělský výraz „me gusta“, který dokonale vystihuje mé dojmy z poslechu.

Občas se v hudebním světě děje takový nešvar, že kapela je velká svou mediální prezencí, ale nevýrazná co do hudebního odkazu, že i o poznání méně nasvícená parta z lokální scény by v roli předskokana sklidila větší aplaus publika. Trio Tight Ships mi zní jako hudba s potenciálem oslovit masy. Koncentruje v sobě jak přímočarost hitů, tak potřebnou dávku podivnosti nutnou pro auru originality.

Půlhodinka hudby je rozumný kompromis mezi příliš velkými nároky na posluchače a nedostatečnou velikostí porce. Poslední nota vás zanechá polosyté s apetitem na přídavek. Jedničku Can Of Worms otevírá intro složené z basy a bicích, které vzápětí doplní kytara a zpěv. Hned zkraje pěkná ukázka gradace se ještě vyostří s následujícím dropem a vývojem kytarového motivu jako vystřiženého z čítanky alternativní hudby. Právě začínám uvažovat nad paralelami s Radiohead, když tu se vynoří dvojka Line/Sand a já přemýšlím, jestli studiem při nahrávání neprošli R.E.M.

Povědomých náznaků odjinud je tu ještě mnoho, dalo by se žonglovat se jmény dalších interpretů a lákat na jinou verzi oblíbených stálic. Ať už Tight Ships čerpají svou inspiraci odkudkoli, znějí svěže a uvěřitelně. Mix je dobře vyvážený, nikde nic nevyčuhuje a netlačí do uší. Snad jen trochu nápadnější pre-delay reverbu, který trčí v méně rušných pasážích (dobře slyšitelný je v úvodu šestky Heart/Sleeve).

Poslední pecka Inertia si pohrává se zvukem virblu bez struníku a stylově uzavírá poslech připomínkou dob velké slávy alba OK Computer (1997). Edukované výkony zazní třeba i v sedmičce Grind Yr Teeth s příjemně šlapavým rytmem, kontrasty mezi libozvučnou melodií a disharmonickým kořením. Okrajová hra paličkou na ráfek bubnu je další z využitých příležitostí udělat poslech maximálně atraktivní. Cením prostorný mix, který dává slovo všem nástrojům a udržuje posluchače v plné pozornosti nad plným zvukem.

Nahrávka má to, co by se dalo nazvat obloukem, jakousi skrytou logiku a přitažlivost s jasným začátkem i koncem. Když k tomu připočteme snadnou vstřebatelnost a strukturu univerzální líbivosti, je to jasný favorit vhodný pro častý poslech. Občas by se mohlo zdát, že dobrých kapel ubývá jako sněhu na slunci, ale dokud lidstvo neztratí touhu po vlastním a nefalšovaném sebevyjádření, naděje na objevení takhle milých projektů zůstane reálná.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

ivan / 16.4.22 13:56

Recenze dělá trochu dojem, nejspíš ne záměrně, jako by se jednalo o nějakou začínající kapelu, která na sobě musí ještě zapracovat. Přitom se jedná o jednu z prvních US kapel, která vychází z postupů Agalloch. Začínali v 1. dekádě 21. století, ve stejném období jako třeba Wolves in the Throne Room. V tomhle období bych taky osobně hledal jejich nejzdařilejší kusy. Zejména dřevní a improvizované demo Into the Archaic (2005), alba Hail Wind and Hewn Oak (2008) a ještě The Light That Dwells in Rotten Wood (2011). Tady podle mě zněli nejoriginálněji, řekl bych nejuvěřitelněji. Pestré a zapamatovatelné skladby plné nápadů, zdaleka ne jen kulisa, jak u tohoto žánru bývá. Další alba, včetně aktuálního, už pomalu upadají v šeď a průměrnost, nosný motiv aby člověk pohledal. V tom je recenze výstižná. Skoro bych až řekl, že to nejlepší období mají už za sebou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky