Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tight Ships - Yarns

Tight ShipsYarns

Symptom30.1.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Ačkoli je zemí původu Rakousko, použil bych španělský výraz „me gusta“, který dokonale vystihuje mé dojmy z poslechu.

Občas se v hudebním světě děje takový nešvar, že kapela je velká svou mediální prezencí, ale nevýrazná co do hudebního odkazu, že i o poznání méně nasvícená parta z lokální scény by v roli předskokana sklidila větší aplaus publika. Trio Tight Ships mi zní jako hudba s potenciálem oslovit masy. Koncentruje v sobě jak přímočarost hitů, tak potřebnou dávku podivnosti nutnou pro auru originality.

Půlhodinka hudby je rozumný kompromis mezi příliš velkými nároky na posluchače a nedostatečnou velikostí porce. Poslední nota vás zanechá polosyté s apetitem na přídavek. Jedničku Can Of Worms otevírá intro složené z basy a bicích, které vzápětí doplní kytara a zpěv. Hned zkraje pěkná ukázka gradace se ještě vyostří s následujícím dropem a vývojem kytarového motivu jako vystřiženého z čítanky alternativní hudby. Právě začínám uvažovat nad paralelami s Radiohead, když tu se vynoří dvojka Line/Sand a já přemýšlím, jestli studiem při nahrávání neprošli R.E.M.

Povědomých náznaků odjinud je tu ještě mnoho, dalo by se žonglovat se jmény dalších interpretů a lákat na jinou verzi oblíbených stálic. Ať už Tight Ships čerpají svou inspiraci odkudkoli, znějí svěže a uvěřitelně. Mix je dobře vyvážený, nikde nic nevyčuhuje a netlačí do uší. Snad jen trochu nápadnější pre-delay reverbu, který trčí v méně rušných pasážích (dobře slyšitelný je v úvodu šestky Heart/Sleeve).

Poslední pecka Inertia si pohrává se zvukem virblu bez struníku a stylově uzavírá poslech připomínkou dob velké slávy alba OK Computer (1997). Edukované výkony zazní třeba i v sedmičce Grind Yr Teeth s příjemně šlapavým rytmem, kontrasty mezi libozvučnou melodií a disharmonickým kořením. Okrajová hra paličkou na ráfek bubnu je další z využitých příležitostí udělat poslech maximálně atraktivní. Cením prostorný mix, který dává slovo všem nástrojům a udržuje posluchače v plné pozornosti nad plným zvukem.

Nahrávka má to, co by se dalo nazvat obloukem, jakousi skrytou logiku a přitažlivost s jasným začátkem i koncem. Když k tomu připočteme snadnou vstřebatelnost a strukturu univerzální líbivosti, je to jasný favorit vhodný pro častý poslech. Občas by se mohlo zdát, že dobrých kapel ubývá jako sněhu na slunci, ale dokud lidstvo neztratí touhu po vlastním a nefalšovaném sebevyjádření, naděje na objevení takhle milých projektů zůstane reálná.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky