Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tithe - Inverse Rapture

TitheInverse Rapture

Sorgh9.5.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Dnes se vydáme na západ Spojených států, konkrétně do Oregonu. Tamní kapela Tithe sice patří mezi služebně mladší sebranky, ale při poslechu jejich letošního alba Inverse Rapture si budete kolikrát připadat jako na večírku starých pardálů.

Členové Tithe jsou aktivní v celé řadě dalších projektů, ale většinou se jedná o doom/sludgeové záležitosti nebo v jednom případě grind. V Tithe se naopak setkáváme s neúplně vyrovnaným mixem black/deathu, který pro muzikanty znamená příjemné vytržení z rutiny. Potom už stačí chvilku poslouchat a nemůže být pochyb o tom, že je pro ně jednolité brnění úzké. Výrazně a otevřeně z něj unikají a noří se do vod žánrové variability, která je ovšem pořád plná zlosti a hrozeb. V různých momentech převládá buď jedna nebo druhá strana, proto je složité, ale také zbytečné snažit se kapelu pevně zaškatulkovat. Spojujícím činitelem je intenzita a zanícené masakrování nástrojů, které díky svému charakteru vydávají dost trýznivé zvuky, a to bych viděl jako důležité. Jestli je možné nějak přiblížit deathmetalové kopyto desky, tak víc než devastující hluk nás objímá bezbožné, agresivní a sirnaté pandemonium tahající trumfy technické vyspělosti tvůrců. Na druhou stranu se není třeba obávat přílišné kostrbatosti nebo školometské techniky. Od toho jsou tu jiní a Tithe své ambice nijak nepřehání. Silným argumentem proč si Inverse Rapture dopřát, vidím v hrubě špinavém zvuku, kterým s námi deska komunikuje. Pod jeho hnusem je cítit zápal a až choré zanícení.


Není to úplně typický death a čím víc se albem prokousávám, tím silnější získávám dojem, že tím zásadním je tady black metal, že ten je tím pevným základem přitahujícím dle potřeby další spolupachatele. Smrt je dobrým sluhou, ale rozhodně ne pánem. Chraptivý vokál, to je nekonečný řev doprovázející snahu plodit melodie. Hlas i zvuk mají podobný charakter a škrábou jako struhadlo. Žádná vytříbená kvalitka, ale špinavý a orvaný humus, který posluchače může po nějaké době dráždit. Tithe se jeví jako nekompromisní potlačovatelé atmosféry, proto lovci nálad tady budou jen paběrkovat. Decimujícím faktorem může být i jednotné tempo, které se pořád drží v rychlých otáčkách a sklouzává k rutině. Opakovaně se v něm zrcadlí historické reminiscence vzývající nahrávky až dvacet let staré. Jeden ze silných proudů sálá ve skladbě Parasite, která vypadá jako dávno zklácená mrtvola. Silně práchnivá až blasfemická, a tenhle dojem mám i na dalších místech. Úplně nechápu účel, ale snad je to jakási poklona předchůdcům.

 

Škoda, že album za celou dobu nepřijde s něčím, co by nabouralo nastavený pacemaker. Skladby jsou si podobné jako vejce vejci a všem vládne stereotyp. Příště by to chtělo popustit uzdu fantazii.


 
 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky