Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
TmZtM - Prober se

TmZtMProber se

Jirka D.2.4.2014
Zdroj: CD v jewel case (# CR 131), promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Doporučení k poslechu alba „Prober se“ musíte hledat jinde, za sebe píšu zodpovědně – velmi slabá nahrávka.

Album „Prober se“ nám do redakce došlo v nedávné době z vydavatelství Cecek records, došlo společně s několika dalšími nahrávkami, k nimž jsme více či méně kritické postřehy už sepsali. Žánrově i úrovní má celkem blízko k nedávno recenzované nahrávce Assort Plastic, pod čímž si můžete představit punk rockovou zábavu především pro samotné tvůrce, kteří neřeší objektivní kvality a aktuální hudební scénu, ale svou muzikou si zpříjemňují volný čas.

 

Na jednu stranu lze v podobném přístupu spatřovat tu jedinou a pravou cestu, kterou by se měl ubírat v podstatě jakýkoliv umělec, na stranu druhou nelze nevidět a neslyšet tu skutečnost, že dobrá muzika vydaná na dobře vypadajícím nosiči vypadá poněkud odlišně. Slušně řečeno.

 

U těchto žánrových desek musejí jít vyšší nároky stranou, je třeba si vystačit s jednoduchou stavbou skladeb, silným refrénem, ideálně podpořeným nějakou hodně vlezlou, ale příjemnou a zapamatovatelnou melodií, a kromě požadavku „deska musí šlapat“ jsou všechny další nad rámec možností. Když to půjde dobře, skončíme u Bad Religion, když blbě, tak u TmZtM. Nahrávka „Prober se“ obsahuje 14 skladeb na ploše 37 minut a je až s podivem, že i přes malou délku je doslova k nepřežití. Kapela nemá problém během dvouminutové skladby 3x zopakovat refrén, což je skutečnost, která by šla zevšeobecnit na usilovné až urputné opakování všeho a neustále dokola, takže pocit jakéhosi kolovrátku naskočí velmi rychle. Ve skladbách se nevymýšlí nic, co by stálo za zmínku nebo bližší seznámení, hraje se na jistotu a jednoduchost, nekomplikovaně a bez nápadu.

 

Texty skladeb prozrazují autorovu textařskou nevyzrálost a taky fakt, že kromě srandy a zábavy (a klidně bych dodal přívlastky blbé, naivní, nanicovaté, hloupé,...) v nich o nic dalšího nejde. Budiž. Tyhle texty jsou následně předneseny vokalistou (záměrně nepíšu zpěvákem) a doprovozeny instrumentálně nezajímavou muzikou. O něčem jako originálnosti nemůže být řeč a ojedinělá basová vyhrávka dobrou desku nedělá. To vše lacině nahrajte (zvuk je sice poměrně živý, přirozený, ale velmi nevýrazný a v průběhu nahrávky - hlavně mix - nevyrovnaný), zabalte do průměrně zdatného bookletu a zezadu k tomu připlácněte loga, reklamy a děkovačky. Stačí?

 

Já myslím, stačí. Nechci z toho dělat kovbojku, je mi jasné, že pánové hrají pro zábavu a bez ambicí zaujmout náročnější posluchače, jenže pak nelze čekat pochopení u někoho, kdo nepovažuje kulinářské pořady za vrchol celého dne. Doporučení k poslechu alba „Prober se“ musíte hledat jinde, za sebe píšu zodpovědně – velmi slabá nahrávka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky