Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Překvapuje to tím víc, že v tomhle stylu nehýřím aktivitou a přesto je v Night Masquerade ukryto něco, čím si mě Toothgrinder omotali kolem prstu.

Kapela byla založena v roce 2010 v New Jersey a v textech o kapele se lze dočíst známé fráze o tom, jak chtěli hrát tvrději a zajímavěji než ostatní. Když si odmyslím velká slova, tak letošní album je opravdu silné a nápadité. Jejich styl je popisován jako progresivní metal, ale tohle mi nepřijde úplně přesné. V současné době, když rozkliknu něco progresivního, vyjede na mě melodická, vyšperkovaná mašinérie s čistým, často dost nepříjemným vokálem, kde se tvrdost vytratila spolu se zdravým rozumem. Toothgrinder na to jdou jinak. Tvrdí, nabušení, vycházející z bažiny metalcoru a atmosférického rocku vstříc nevyzpytatelnému vývoji. Melodiím se nebrání a sází je do své obhroublé mluvy s citem rozvážného lesníka.

Hned první dotek navozuje dojem naštvané, rozlícené bestie, která útočí s vyceněnými zuby na zaběhané pořádky. Poslech je nebezpečné klopýtání po nerovnostech a sekaných riffech, ze kterých se znenadání vypotí melodický motiv matoucí svou přístupností. Tyhle noční radovánky s příměsí rebelie, tajené melancholie a stydlivých pohledů do stínů jsou příjemné. Po odkrytí zdánlivě chaotické opony rozkvete brutální květ do plné krásy a s radostí sledujete něžné tyčinky a pestík skryté uvnitř. Chybí zde teatrální pózy a teplotní výkyvy dozrávajících adolescentů, vyzrálé to je až běda. Zpěvák svojí kadencí útočí na hysterické hlasatele paniky, co stojí, řvou a ukazují prstem na falešné nebezpečí. Kdyby jej chvílemi nekrotil čistý zpěv hýřící důvěryhodností a přátelstvím, byl by to hodně nervní zážitek. Padám až k takovým halucinacím a šelestům, že ve zdvojených zpěvech slyším ozvěnu Age Of Silence, což je hodně divné přirovnání, ale bludům se neubráníš.

Kapela má kouzlo v tom, jak šikovně umí skloubit tvrdou a nervózní tvář s nečekaně barevnou melodikou a skromnou jemností, kterou nejde ignorovat. Je sice tím slabším doplňkem v jinak převažující brutalitě, ale její význam je nedocenitelný. Když se mezi podladěné, bručící nástroje vtěsní odlehčený, svěží motiv a řev vystřídá čistý mono či duet, působí to víc než příjemně. Tahle obojakost sebou nese fakt, že se v jejich hudbě dá nájít řada podobností. Místy mi připomenou ostřejší Mastodon, jinde zašplouchají The Ocean a je toho víc, co se zjevuje v podvědomí. Nebude divné, když při poslechu noční maškarády nabudete dojmu, že tohle, tenhle motiv, jste už někde slyšeli. V pozadí nové zkušenosti se míhají známé tváře. Toothgrinder bych ale nerad obvinil z opisování v hodině. Z jejich prvotiny je cítit hodně upřímné práce a vlastní názor.