Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Torc - Vzpomínky na Slunce (EP)

TorcVzpomínky na Slunce (EP)

Bhut2.6.2017
Zdroj: CD #MPR.020 //promo od kapely
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Torc pozvolna tlačí na pilu a zároveň materiál chladí ledem. Vzpomínají na Slunce a nenápadně poukazují proč. Samozvaná škatule blackcore má své opodstatnění, které se patřičně piluje.

Zatímco v minulé desce Torc jsme mohli číst především výdechy pohanství, v aktuální desce se děj ubírá trochu jinam. Název alba Vzpomínky na Slunce sice nabízí jisté zaměření právě k motivům dávných předků, dokonce i obal by mohl nadhodit jistou paralelu se stařeckou moudrostí, ovšem textově se děj ukládá do spíše nedávných (neřku-li současných) událostí. Ale spíše než konkrétní situace popisuje výjevy nadneseně, aby každý, kdo chce, pochopil a případně si dosadil to své.

 

Může se zdát, že pětice skladeb o necelé půl hodině hracího času bude možná i slabým materiálem, jenže tlak v nich uchovaný je dostatečný. Jistě bych skousl i jednu, dvě skladby navíc, ale ve výsledku si vlastně uvědomuji, že taková délka je akorátně dostačující. Stačí totiž k patřičnému vstřebání, utříbení názorů a rychlému nastudování. Za další cítím, že kapela se nechce za každou cenu někam tlačit, ačkoliv jistý přetlak a velké nutkání vyjít s tímto materiálem na světlo z toho velmi intenzivně cítím. Agrese a nespokojenost tu totiž citelně pulzuje, což je jednak znát v muzice samotné a také v již zmíněné textové složce.

 

Stále zde hovořím s jakýmsi tajuplným odérem o textech. To proto, že je považuji za celkem důležité k pochopení obsahu desky, de facto i jejího názvu a vůbec celkového současného vyznění a podoby. Záměrně nehodlám rozkrývat a poukazovat na věci, které se v nich odehrávají (zejména v prvních dvou skladbách). To proto, že z jistého úhlu se nabízí hned několik možných výkladů, čímž si každý jistě najde ten svůj správný. Navíc u posledních dvou skladeb se motají otazníky celkem hojně, ačkoliv může jít o prachobyčejné emotivní vibrace. Zkrátka lyrika nabízí prostory k přemýšlení. Co je snad jasně dané, je prostřední (tedy třetí v pořadí) skladba Zaváté osudy, z níž nesporně cítím válečnou atmosféru a vojákovy pocity.

 

 

 

Ale podívejme se rovněž na muziku, která je oproti desce předchozí víc divoká a hrubá. První co vás nakopne, jsou prostě kytary. To je bez debat. Množství kudrnatých linek, všelijakých (byť drobných) efektů a především svižné nasazení spolehlivě omotá vaše uši, že zůstanete s ústy dokořán. Díky žánru, kterým se kapela minule prezentovala i v bookletu (blackcore), můžeme nahodit jisté paralely a připodobnění. Určitě bych zmínil sdílení škatule a žánrové smýšlení s takovými Wiegedood nebo The Gift Is A Curse. Ačkoliv zmíněné zahraniční spolky uhánějí přece jenom více a mnohem důrazněji hrají na náladu posluchače, jistá rovnítka se vystopovat dají. Co lehce pokulhává za lepším dojmem, jsou bicí. Osobně bych si přál skladby Torc slyšet v rychlopalnější podobě s o něco svižnějším bušením. Je mi jasné, že to nebude lehké, ale třebas právě Wiegedood jsou nepříčetní, až vlasy vstávají hrůzou. To mi u Torc trochu chybí, neboť kytary (i svérázné frázování textu) by zasluhovaly živelnější podporu zpoza baterie.

 

Grafická podoba desky nabízí chladné prožitky, a to i díky názvu nahrávky. Ledová modř prostupuje jako červená nit a určuje klíč k lepšímu vnímání alba. Takový dojem pak podpoří kytarové vyhrávky akustického rázu. Ne, Immortal to není a troufám si tvrdit, že tímto směrem ani kapela nehodlá kráčet. Spíše ukazuje moderní podobu kombinace black metalu s hardcorem, kterou se nebojí tít do žhavého. Nějaké prostory kam se posunout tu však ještě cítím a nutno říct, že směr mají Torc určený dobře (opět, ve srovnání s deskou minulou). Uvidíme, co přinese příští dílo. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 25.6.15 6:15

Za mě je to o pět bodů méně (snad jenom, že příště může přijít téměř cokoli). Každopádně pro mě momentálně vedle Stevena deska roku, to bez debat. Absolutní závislost, absolutní slast. Hudba, která se u mě strefila snad ve všem do černého. Jen ty bicí... netřeba mluvit... Souhlasím stím, že všechno co doposud vydali, je špička. Novinka to ale překonává.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky