Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zatímco v minulé desce Torc jsme mohli číst především výdechy pohanství, v aktuální desce se děj ubírá trochu jinam. Název alba Vzpomínky na Slunce sice nabízí jisté zaměření právě k motivům dávných předků, dokonce i obal by mohl nadhodit jistou paralelu se stařeckou moudrostí, ovšem textově se děj ukládá do spíše nedávných (neřku-li současných) událostí. Ale spíše než konkrétní situace popisuje výjevy nadneseně, aby každý, kdo chce, pochopil a případně si dosadil to své.

Může se zdát, že pětice skladeb o necelé půl hodině hracího času bude možná i slabým materiálem, jenže tlak v nich uchovaný je dostatečný. Jistě bych skousl i jednu, dvě skladby navíc, ale ve výsledku si vlastně uvědomuji, že taková délka je akorátně dostačující. Stačí totiž k patřičnému vstřebání, utříbení názorů a rychlému nastudování. Za další cítím, že kapela se nechce za každou cenu někam tlačit, ačkoliv jistý přetlak a velké nutkání vyjít s tímto materiálem na světlo z toho velmi intenzivně cítím. Agrese a nespokojenost tu totiž citelně pulzuje, což je jednak znát v muzice samotné a také v již zmíněné textové složce.

Stále zde hovořím s jakýmsi tajuplným odérem o textech. To proto, že je považuji za celkem důležité k pochopení obsahu desky, de facto i jejího názvu a vůbec celkového současného vyznění a podoby. Záměrně nehodlám rozkrývat a poukazovat na věci, které se v nich odehrávají (zejména v prvních dvou skladbách). To proto, že z jistého úhlu se nabízí hned několik možných výkladů, čímž si každý jistě najde ten svůj správný. Navíc u posledních dvou skladeb se motají otazníky celkem hojně, ačkoliv může jít o prachobyčejné emotivní vibrace. Zkrátka lyrika nabízí prostory k přemýšlení. Co je snad jasně dané, je prostřední (tedy třetí v pořadí) skladba Zaváté osudy, z níž nesporně cítím válečnou atmosféru a vojákovy pocity.

Ale podívejme se rovněž na muziku, která je oproti desce předchozí víc divoká a hrubá. První co vás nakopne, jsou prostě kytary. To je bez debat. Množství kudrnatých linek, všelijakých (byť drobných) efektů a především svižné nasazení spolehlivě omotá vaše uši, že zůstanete s ústy dokořán. Díky žánru, kterým se kapela minule prezentovala i v bookletu (blackcore), můžeme nahodit jisté paralely a připodobnění. Určitě bych zmínil sdílení škatule a žánrové smýšlení s takovými Wiegedood nebo The Gift Is A Curse. Ačkoliv zmíněné zahraniční spolky uhánějí přece jenom více a mnohem důrazněji hrají na náladu posluchače, jistá rovnítka se vystopovat dají. Co lehce pokulhává za lepším dojmem, jsou bicí. Osobně bych si přál skladby Torc slyšet v rychlopalnější podobě s o něco svižnějším bušením. Je mi jasné, že to nebude lehké, ale třebas právě Wiegedood jsou nepříčetní, až vlasy vstávají hrůzou. To mi u Torc trochu chybí, neboť kytary (i svérázné frázování textu) by zasluhovaly živelnější podporu zpoza baterie.

Grafická podoba desky nabízí chladné prožitky, a to i díky názvu nahrávky. Ledová modř prostupuje jako červená nit a určuje klíč k lepšímu vnímání alba. Takový dojem pak podpoří kytarové vyhrávky akustického rázu. Ne, Immortal to není a troufám si tvrdit, že tímto směrem ani kapela nehodlá kráčet. Spíše ukazuje moderní podobu kombinace black metalu s hardcorem, kterou se nebojí tít do žhavého. Nějaké prostory kam se posunout tu však ještě cítím a nutno říct, že směr mají Torc určený dobře (opět, ve srovnání s deskou minulou). Uvidíme, co přinese příští dílo.