Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Totalitarian - De Arte Tragoediae Divinae

TotalitarianDe Arte Tragoediae Divinae

Garmfrost13.7.2017
Zdroj: CD v jewel case / promo od distributora Lavadome productions / mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-SBT100, Mp3 player Sony Ericsson, Koss Spark Plug
VERDIKT: Totalitarian kolem sebe šíří nemocný hnus nebývale chytlavého charakteru. Ani se nenadějete a jste nakažení hypnotickou katarzí...

Jméno italského projektu / kapely Totalitarian není příliš známé. Předpokládám, že se vše záhy změní a o Totalitarian se bude mluvit. Víme, že jsou zaštíteni labelem Barren Void Records, o kterém toho zatím není mnoho co říct, a že o distribuci se jim stará tuzemský Lavadome Productions. Svoji sestavu a vše kolem kapely samotné interpret tají. Zde si troufám tvrdit, že tajemství kolem mi vůbec nevadí. Natolik je vnitřně uzavřená hudba Totalitarian výmluvná, že posluchače jedním šmahem pohltí a počne mu vyprávět šepotavě skřípavým hlasem děsivé vize plné nočních můr a hrůzostrašných svědectví…

 

Je možné zařadit Totalitarian do nějakého stylového chlívečku? Pro zpřístupnění názoru a zbystření pozornosti můžeme mluvit o blackové černotě i deathové těžkosti. Silným kořením doomové zasmušilosti a hypnotické atmosféry je zlá a nepřístupná jedovatost. Je jasné, že Totalitarian nepřinesl nic neslyšeného. Podobná pekla už dávno produkují rozličné spolky. Síla Totalitarian se ukrývá v umění vymalovat kolem vystrašené představivosti těkavou a zároveň monumentální kompozici. Ačkoliv se v případě De Arte Tragoediae Divinae jedná o debut, je evidentní, že jej nenahrál začátečník, ale zkušený muzikant(ti). Předlouhé skladby jsou prošpikovány zajímavými detaily, pazvuky, mají výpravný průběh s gradujícími i marnými závěry.

 

 

Pětice skladeb se nese ve spíše ničivém tempu, ale začátek alba v podobě záhrobní Supreme Death Worship může nejednomu posluchači způsobit v nejlepším případě vrásky. Song je strááášně dlouhý, pomalý, ospalý… Jak se píseň valí, vtáhne vás do sebe a znásilní myšlenky. Náhle si v onom děsivě rytmickém rituálu podupujete a je z vás nemyslící otrok už nehledající cestu ven. Vaše kroky se pak zrychlují spolu se zvuky a démonickým chrchláním. V následujícím pekle The Wisdom of Chains už není prostor pro únik ani k hloubavým vzpomínkám na minulost. Blast beat a tremola vše kolem sebe drtí neúprosným tlakem. Není třeba ani možné se zaobírat jednotlivými skladbami pro jejich neuchopitelnost a obraznou různorodost. Zároveň je třeba zdůraznit neustále kvalitní hráčskou úroveň a chytrost kompozičně aranžérského umění. Není třeba se obávat progresivních kombinací. Právě naopak. Onu chytrost je možné spatřit v několika nápadech každé skladby, které se stále opakují a zároveň posluchače udivují krutou naléhavostí i jakousi zvráceně monotónní chytlavostí. Určitě nebudeme mluvit o nestravitelné disharmonii v technickém pekle, byť se nejedná o žádné příjemné rádiové hity.

 

Pochválit je potřeba i grafickou stránku díla, kdy každou stranu zdobí jak text, tak nějaká ta kostřička. No a v neposlední řadě i věnování Aloisi Hudalovi, biskupovi římsko-katolické církve, který po válce pomáhal s útěkem nacistů před poválečnou spravedlností. Šikovný pán neustále toužil po rehabilitaci nacistů, ale narážel na odpor (není divu) a tak se uzavřel a zatrpkl. Za jeho skutky ho nikdo nepotrestal a zemřel v 78 letech.

 

totalitarian 

 

Ale vraťme se k hudbě Totalitarian a nějak shrňme své dojmy z arci debutu nebývale podmanivé kvality. De Arte Tragoediae Divinae nabízí víc, než by se na jeden zátah mohlo zdát. Není možné říct, že se jedná o nahrávku zběsilou ani pomalou. Obě stránky tempa jsou v díle plnohodnotné. Zběsilost navíc cítím v pomalosti a valivé mohou být myšlenky v nejničivějších uragánech, kterých je zde požehnaně. Co můžeme říct s jistotou, je, že máme před sebou úkaz rodící se veličiny (v to doufám) a je-li debut takhle vyspělý, už nyní toužebně čekám na následovníka. Příčka je nastavena hodně vysoko.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 17.10.17 10:00

Patrně ti unikl základní princip našeho zinu a troufám si tvrdit, že i celé řady dalších. Tento web totiž tvoří fanoušci a tím pádem si každý vybírá k sepsání to, co ho baví. Nemá přece smysl, abychom psali celou kytarovou scénu nebo snad i popovou, hip-hopovou atd. Třeba zmíněný Sabaton taky neposlouchám, ale proč bych na ně měl psát negativní recenzi? Něco strhat a totálně odvrhnout dovede každej a zabírat se něčím takovým je ubíjející i pro pisatele, tak proč ta tortura? To, že je někdo v pohodě má vliv tak na 5% v hodnocení, které dávám (když už se to tam promítne). Jinak to moc neřeším. Nevím, jak dlouho jsi pravidelnou čtenářkou, ale všechny recenze rozhodně pozitivní nemám, stačí trochu zalovit. Moje hodnocení má pak pro tebe takovou váhu, jakou budeš chtít. Když se neshodneš s mým vkusem, pak je jasné, že téměř žádnou. Ale věřím, že zde jsou čtenáři, kteří se dokážou v tom, co píšu najít a podle toho si třeba i něco poslechnout. Názory nikomu dogmaticky necpu a když se neshodneme - nemám s tím problém. Stejně jako mi nevadí, že ty považuješ Myrkur za sračku, já v tom vidím lepší průměr, jiní zas desku za plný počet, tak to prostě je.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky