Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Treha Sektori / Sádon - Symphony Of Dying

Treha Sektori / SádonSymphony Of Dying

Victimer3.1.2020
Zdroj: bandcamp labelů i kapel
Posloucháno na: notebook / phone
VERDIKT: Proces konce života a nezodpovězené otázky, jež jej provází v kooperaci dvou zahloubaných projektů.

Když tu máme ten nový rok, musíme si nalít čistého vína. Symphony Of Dying je už dva roky stará nahrávka, která byla původně vydána pod holandským labelem Breathe Plastic Records. Letošní aktivace je spuštěna díky mekce temně ambientních experimentů, berlínského vydavatelství Cyclic Law. Všechno tohle pozdvižení je způsobeno novou - vinylovou verzí původní nahrávky, která je obohacena o jeden song navíc (Spear Over Our Heads). Já vinyl nevlastním, ale mám hlad po podobně orientované nahrávce. A ten díky aktuální reedici trvá.


O co jde? Tahle záležitost čítá dva pohledy na dané téma, tedy vzájemnou zvukovou spolupráci a trochu jiný pohled na klasické nahrávky projektů Sádon a Treha Sektori. Abychom si oba představili, musíme to vzít pěkně odděleně. Sádon je dvojice z ruského Petrohradu, ke které mám celkově dál už jenom tím, že jsem se s ní spojil až díky této spolupráci. Učit se uchopit tvorbu projektu bude nejlepší přímo na jeho bandcampu. Dark ambient jako hudební styl není hlavní linií Sádon, tou jsou zvukové vrstvy a posouvající se plochy. A taky vokál. Aniž bych se podíval do rodného listu, cítím, že Sádon jsou někde ze severu. A to je jednoznačně dobré znamení.


To s Treha Sektori jsme se už párkrát setkali. A když vyjdeme z minimalismu temných kontur dark ambientu, jak moc vám řekne jméno Throane? A alba Derrière Nous, La Lumière, respektive Plus Une Main À Mordre? Jasně, je to ten nihilisticky blackmetalový a hlavně v podzemních kuloárech dost ceněný projekt, který má blízko např. k Blut Aus Nord nebo Aosoth. A taky je to tento maník, kdo stojí za obaly desek jako třeba Hallucinogen, The Work Which Transforms God, 777 - Cosmosophy, ale taky třeba Algleymi (Misþyrming). Tady, aspoň mně, svítá o mnoho jasněji.

 


Symphony Of Dying je pětiskladbová kolekce experimentálního temného ambientu. Setkání, kde jsou si oba projekty tak blízko, že i tam, kde Sádon preludují pouze sami (skladby Shadow a Aegeus), je celistvost nahrávky nenarušena. Smrt je konec jedné etapy, nebo nový začátek? Tahle kooperace se snaží uchopit význam odchodu na onen svět po stránce zvukového minimalismu, s mystickým prohloubením tématu a s jeho religiózním rozměrem. Symphony Of Dying je poslední cesta do zcela neznámých míst, o jejichž podobě se můžeme jen domnívat a spřádat své představy.


Je v tom hrdost, oddání se vyšším sférám a víra v osvobození, stejně jako strach a bezmoc ze ztráty pozemského bytí, z odchodu na věčnost. Vždyť, co je to věčnost? Jen další otázka a milióny představ. Smrt je součástí našich životů a nemyslel bych na ni, kdybych se nedostal do přítomnosti tak umně sestavené symfonie. Tahle spolupráce mne zaujala na první poslech a není jen prázdným gestem symbolizujícím poslední sbohem. Je to citlivě vystavěná temnota s přesahem nad běžný ortel. Hudební doprovod skonu, který je až posvátný. Ticho roztíná zahloubaná magie a zvuky konce. Poslechněme si jeho reaktivované tóny, je dobré na ně poukázat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky