Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Trelldom - ...By The Word...

Trelldom...By The Word...

Bhut10.9.2026
Zdroj: CD
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Bavili vás Trelldom minule? Budou vás nejspíš bavit i nyní. Čekáte změnu nebo vývoj? Čekáte marně.

Zatím nejkratší mezera mezi řadovými deskami se vytvořila v diskografii kapely Trelldom. Kapely, kterou tvoří ikoničtí muzikanti norské scény. Minimálně zpěváka bude znát každý buzerant, který kdy přičichl k black metalu. Trelldom je zajímavá značka, slibující nevšední zážitek a poslech. Název novinky …by the Word… propojuje návaznost s dílem minulým – deskou …by the Shadows… Hudebně je to však malinko jinačí.

 

Hudebně jsem musel hledat patřičné rozpoložení a hledat správné cesty k uchopení této desky. Chce to hlavně klid. Ideální jsou sluchátka. Ostatně podobné pocity měl již kolega s minulou deskou. Avšak nelze hovořit o identickém dvojčeti. Je to pokrevní bratrství, takže rodové znaky jsou rozpoznatelné, ale celek má trošku jinačí povahu, ducha a celkový charakter.

 

Norská avantgarda, éterická přítomnost DHG, smysl pro temné a zádumčivé melodie a budování podobně komplikované nálady, složitá jednoduchost – to všechno jsou zevrubně popsané atributy, které vám album dokáže nabídnout. Já si třeba v těch sluchátkách děsně užívám tu rozhádanost disharmonie, která vynikne teprve při patřičném „osolení“. Je to element, který vzniká jakoby jen tak mimochodem. Vzbuzuje jakýsi pulzující dojem svobodného plutí. Ale to zná asi každý, kdo podobné kapely poslouchá a přišel jim na chuť.

 

 

Výše jsem sice uvedl, že deska není stejná jako ta předchozí, přesto lze říci, že jí je velmi podobná. Jsou tam zkrátka důležité prvky, které ji vytvářejí tu specifickou značku – Trelldom, a zároveň i odlišující postupy. Jak už minule zmiňoval kolega Sorgh – saxofon už málokoho překvapí, jakkoliv nás dovede dráždit a trénovat v trpělivosti a výdrži, než někdo rozkope aparaturu. Není to však jediný nástroj, který tu tvoří nepohodu. Je tu i několik elektronických fidlátek a ostatně i klasické strunné nástroje dokážou tvořit podivnosti. V tomhle ohledu je to poměrně hravá záležitost, a pokud někoho baví objevování podobných vylomenin, bude jistě potěšen. Skvělé je, že to spolu funguje naprosto výtečně a výsledná práce je jedním slovem pohlcující.

 

Může se zdát, že novinka nepřináší nic nového, nedívá se za další okraj, za další mantinel a tak podobně. Je veskrze svázaná sama sebou. V takovém okamžiku nastupují osobní preference. Takže já dokážu celkem dobře pochopit, že pokud někdo měl …by the Shadows… fakt vysoko, nemusí stejnou měrou hodnotit i …by the Word… Já to osobně cítím veskrze srovnatelně. Jsou tam momenty, které mě prostě baví, a je jich docela dost. Ale chtělo to intenzivnější poslech, chtělo to hluboké ponoření… Však to znáte, co si budeme.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 10.9.26 7:38odpovědět

Já si s novinkou nesedl, nevím co se stalo. ...by the Shadows... učarovalo a ...by the Word... mě nechává úplně v klidu. Pocit nevšednosti se nedostavil, deska mi přijde najednou nesrozumitelná, divně pospojovaná... a přitom jsou si obě tak blízké.

Bhut / 10.9.26 10:07odpovědět

Přesně tak. Ty desky jsou si blízké a proto tam vidím rovnocenou kvalitu. A konec konců nic podobného jsem nikde nenašel, tak i proto si té nahrávky tak cením. Ale chápu, že to, co dříve působilo najednou nefunguje. Je to zvláštní a složitá nahrávka, a právě proto si ji takto považuji.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky