Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zatím nejkratší mezera mezi řadovými deskami se vytvořila v diskografii kapely Trelldom. Kapely, kterou tvoří ikoničtí muzikanti norské scény. Minimálně zpěváka bude znát každý buzerant, který kdy přičichl k black metalu. Trelldom je zajímavá značka, slibující nevšední zážitek a poslech. Název novinky …by the Word… propojuje návaznost s dílem minulým – deskou …by the Shadows… Hudebně je to však malinko jinačí.

Hudebně jsem musel hledat patřičné rozpoložení a hledat správné cesty k uchopení této desky. Chce to hlavně klid. Ideální jsou sluchátka. Ostatně podobné pocity měl již kolega s minulou deskou. Avšak nelze hovořit o identickém dvojčeti. Je to pokrevní bratrství, takže rodové znaky jsou rozpoznatelné, ale celek má trošku jinačí povahu, ducha a celkový charakter.

Norská avantgarda, éterická přítomnost DHG, smysl pro temné a zádumčivé melodie a budování podobně komplikované nálady, složitá jednoduchost – to všechno jsou zevrubně popsané atributy, které vám album dokáže nabídnout. Já si třeba v těch sluchátkách děsně užívám tu rozhádanost disharmonie, která vynikne teprve při patřičném „osolení“. Je to element, který vzniká jakoby jen tak mimochodem. Vzbuzuje jakýsi pulzující dojem svobodného plutí. Ale to zná asi každý, kdo podobné kapely poslouchá a přišel jim na chuť.

Výše jsem sice uvedl, že deska není stejná jako ta předchozí, přesto lze říci, že jí je velmi podobná. Jsou tam zkrátka důležité prvky, které ji vytvářejí tu specifickou značku – Trelldom, a zároveň i odlišující postupy. Jak už minule zmiňoval kolega Sorgh – saxofon už málokoho překvapí, jakkoliv nás dovede dráždit a trénovat v trpělivosti a výdrži, než někdo rozkope aparaturu. Není to však jediný nástroj, který tu tvoří nepohodu. Je tu i několik elektronických fidlátek a ostatně i klasické strunné nástroje dokážou tvořit podivnosti. V tomhle ohledu je to poměrně hravá záležitost, a pokud někoho baví objevování podobných vylomenin, bude jistě potěšen. Skvělé je, že to spolu funguje naprosto výtečně a výsledná práce je jedním slovem pohlcující.

Může se zdát, že novinka nepřináší nic nového, nedívá se za další okraj, za další mantinel a tak podobně. Je veskrze svázaná sama sebou. V takovém okamžiku nastupují osobní preference. Takže já dokážu celkem dobře pochopit, že pokud někdo měl …by the Shadows… fakt vysoko, nemusí stejnou měrou hodnotit i …by the Word… Já to osobně cítím veskrze srovnatelně. Jsou tam momenty, které mě prostě baví, a je jich docela dost. Ale chtělo to intenzivnější poslech, chtělo to hluboké ponoření… Však to znáte, co si budeme.