Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tribunal - The Weight Of Remembrance

TribunalThe Weight Of Remembrance

Victimer27.4.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Debut Tribunal jako gothic metalový sabat, který svou romantiku vláčí temnými chodbami a nechává ji sevřenou v objetí smutku.

Když už se procházím po doom metalových záhonech, většinou jde o zhoubné a neopečované pásy zlovolně bující květeny. Je v tom vrozená chuť zkoumat to hlubší a krutější. Na druhou stranu neodmítám ani přijatelnější a klidnější věci. Protože i melancholie a melodika k tomu patří, nemusí se jen nutně stát v bahně s trvalou nemožností kloudného pohybu. V případě kanadské dvojice Tribunal zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Jejich posmutnělý a temnou atmosférou provoněný gotický doom upomíná na zásadní kapely žánru jako My Dying Bride, Draconian nebo Tristania. Upomíná, ale nedoubluje. Volí si svou cestičku krásou doom metalové zahrady. A tu krásu umí podat trochu obřadně. Je v tom cosi špinavého, možná i zvráceného.


Čekají nás staré pořádky na novém pozemku. Například klasicky dvojí vokál, tedy kombinace muž-žena, ale na pohádkové ztvárnění souboje mezi kráskou a zvířetem můžete v klidu zapomenout. Dvojice si vyměňuje své vokály střídavě a víc než poctivě, ovšem ve spojení s hororovou až lehce okultní náturou muziky z nich více mrazí, než abychom trvali na klasické podobě. Ona svým způsobem klasická je, ale to pojetí je celkově jiné, svojské. A když na to dojde, k mání jsou i čistě blackové screamy. Vše je závislé na samotné hudbě, vokály ji jen doprovází. A hudba Tribunal je především o trýznivém smutku. Opravdovém, nezdobeném. Nejsme na romantickém zámku, ale dole ve sklepeních, spoře osvětlení a obklopení svíčkami a loučemi. Tohle je ten hlubší a krutější svět jinak křehké linie gotického metalu.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/tribunalband.jpg


Vedle vokálů jsou pro styl typicky zapojeny také smyčce a klavír. Ostatně zpěvačka Soren Mourne je vedle této své role také klasicky školenou violoncellistkou. Chlapík jménem Etienne Flinn je pak hlavním autorem kompozic a vokálně se nebojí ani drsnějších poloh. Cello je zakomponováno s citem, souzní s vyprávně smutnou strukturou skladeb. Vedle klavíru jsou využity samozřejmě i klávesy. Silným faktorem desky The Weight Of Remembrance jsou riffy a občasné vizity na death a blackových kolbištích. Ty nejsou překvapivé, Tribunal jsou zkrátka hrubší melancholie, které takovéto výjezdy jen prospívají. Vítězí temnota a chuť z ní těžit. Jak se kapela nebojí přitlačit na pilu, je rozhodně sympatické. Vozit své poklesky a smuteční šacení na hrubším povrchu, kde se trápení leckdy umaže od bláta a celkově vážná atmosféra chytne punc pudového chtíče si zablbnout. Nepřehánět to s tou oslavností.


Tribunal jsou talentovaní a nadějní. Ne však zatím těmi, kteří stojí v první linii. Silný motiv albu zoufale chybí. Nutí mě se znovu a znovu vracet a snažit se zachytit co nejvíc, pořádně tu atmosféru nasát. Něco tomu ale pořád brání. Tribunal jsou jistí a oddaní, ale chybí jim jiskra. Jejich gotický obřad se nese na vlně sklepní tragédie, ne teatrální, ani přemrštěné. Svým způsobem skromné a přízemní. S hlubokým žalem, a darem nechat nést tyhle pocity ve své hudbě. Košatými skladbami, natruc okázalosti. A s možností prorůst s kořeny devadesátek. The Weight Of Remembrance je gothic metalový sabat, který svou romantiku vláčí temnými chodbami a nechává ji sevřenou v objetí smutku. Tribunal jsou kapelou, která dokáže umně definovat gothic/doom z různých koutů a komponovat bez zaváhání. Zatím ale bez té pomyslné třešničky na dortu. Vše je ve vší hloubce a nutném prožitku trochu mělké a bezzubé. Těším se na pokračování a další krok.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky