Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tribunal - The Weight Of Remembrance

TribunalThe Weight Of Remembrance

Victimer27.4.2023
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Debut Tribunal jako gothic metalový sabat, který svou romantiku vláčí temnými chodbami a nechává ji sevřenou v objetí smutku.

Když už se procházím po doom metalových záhonech, většinou jde o zhoubné a neopečované pásy zlovolně bující květeny. Je v tom vrozená chuť zkoumat to hlubší a krutější. Na druhou stranu neodmítám ani přijatelnější a klidnější věci. Protože i melancholie a melodika k tomu patří, nemusí se jen nutně stát v bahně s trvalou nemožností kloudného pohybu. V případě kanadské dvojice Tribunal zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Jejich posmutnělý a temnou atmosférou provoněný gotický doom upomíná na zásadní kapely žánru jako My Dying Bride, Draconian nebo Tristania. Upomíná, ale nedoubluje. Volí si svou cestičku krásou doom metalové zahrady. A tu krásu umí podat trochu obřadně. Je v tom cosi špinavého, možná i zvráceného.


Čekají nás staré pořádky na novém pozemku. Například klasicky dvojí vokál, tedy kombinace muž-žena, ale na pohádkové ztvárnění souboje mezi kráskou a zvířetem můžete v klidu zapomenout. Dvojice si vyměňuje své vokály střídavě a víc než poctivě, ovšem ve spojení s hororovou až lehce okultní náturou muziky z nich více mrazí, než abychom trvali na klasické podobě. Ona svým způsobem klasická je, ale to pojetí je celkově jiné, svojské. A když na to dojde, k mání jsou i čistě blackové screamy. Vše je závislé na samotné hudbě, vokály ji jen doprovází. A hudba Tribunal je především o trýznivém smutku. Opravdovém, nezdobeném. Nejsme na romantickém zámku, ale dole ve sklepeních, spoře osvětlení a obklopení svíčkami a loučemi. Tohle je ten hlubší a krutější svět jinak křehké linie gotického metalu.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/tribunalband.jpg


Vedle vokálů jsou pro styl typicky zapojeny také smyčce a klavír. Ostatně zpěvačka Soren Mourne je vedle této své role také klasicky školenou violoncellistkou. Chlapík jménem Etienne Flinn je pak hlavním autorem kompozic a vokálně se nebojí ani drsnějších poloh. Cello je zakomponováno s citem, souzní s vyprávně smutnou strukturou skladeb. Vedle klavíru jsou využity samozřejmě i klávesy. Silným faktorem desky The Weight Of Remembrance jsou riffy a občasné vizity na death a blackových kolbištích. Ty nejsou překvapivé, Tribunal jsou zkrátka hrubší melancholie, které takovéto výjezdy jen prospívají. Vítězí temnota a chuť z ní těžit. Jak se kapela nebojí přitlačit na pilu, je rozhodně sympatické. Vozit své poklesky a smuteční šacení na hrubším povrchu, kde se trápení leckdy umaže od bláta a celkově vážná atmosféra chytne punc pudového chtíče si zablbnout. Nepřehánět to s tou oslavností.


Tribunal jsou talentovaní a nadějní. Ne však zatím těmi, kteří stojí v první linii. Silný motiv albu zoufale chybí. Nutí mě se znovu a znovu vracet a snažit se zachytit co nejvíc, pořádně tu atmosféru nasát. Něco tomu ale pořád brání. Tribunal jsou jistí a oddaní, ale chybí jim jiskra. Jejich gotický obřad se nese na vlně sklepní tragédie, ne teatrální, ani přemrštěné. Svým způsobem skromné a přízemní. S hlubokým žalem, a darem nechat nést tyhle pocity ve své hudbě. Košatými skladbami, natruc okázalosti. A s možností prorůst s kořeny devadesátek. The Weight Of Remembrance je gothic metalový sabat, který svou romantiku vláčí temnými chodbami a nechává ji sevřenou v objetí smutku. Tribunal jsou kapelou, která dokáže umně definovat gothic/doom z různých koutů a komponovat bez zaváhání. Zatím ale bez té pomyslné třešničky na dortu. Vše je ve vší hloubce a nutném prožitku trochu mělké a bezzubé. Těším se na pokračování a další krok.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky