Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trigger The Bloodshed - Kingdome Come (EP)

Trigger The BloodshedKingdome Come (EP)

Sorgh7.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nahuštěná a vzteklá je nálada postpubescentních Anglánů, kteří nám s frňákem nahoru ukazují, že Anglie je stále impérium na všech frontách. Já bych z vlastních zkušeností až tak nesouhlasil, nicméně tohle polínko v ohni hoří samo od sebe.

Bestiální záležitostí se jeví zatím poslední výpotek britských Trigger The Bloodshed. Povedená partička z Bristolu, jinak kolébky kvalitního triphopu, vydala předloni zhruba čtvrthodinové epíčko nazvané Kingdome Come, které urputně stíná neposlušné mazánky navlečené do obtáhlých tílek a prověšených lacláčů. Nasnímané umění je ultrarychlé, složité a čitelnost je někde na hranici. Poslechů je třeba několik, aby se jedinec mohl zorientovat a vše řádně vychutnat. Nic pro fanoušky valivých, hypnotických nebo chrastících smrtí. Deska je takovým křížencem techniky a rychlého děsu.

 

Z celkem tří skladeb, které se na EP vlezly, teče brutalita všemi tělními otvory, ale nejde jen o prázdné šílenství vyzařující z očí maniaka. Při tvorbě se myslelo, při nahrávání se brousily prsty a tak to zní hezky složitě a propracovaně. Je to brutal, trošku core, hodně death. Mladíci Trigger The Bloodshed dávají na srozuměnou, že zlost kvete v každém věku a mládí jí není na překážku. Takto nám celý brunátní v obličejích hustí face to face slova politického vzdoru, sociálních peripetií a samozřejmě tetky Smrti.

 

Je to tak husté, že těch 13 minut bohatě stačí. A asi nadlouho. Randál je to natolik intenzivní, že nemám odvahu ani chuť tuto cestu v nejblížší době opakovat. Tedy děkuji, bylo mi ctí a někdy "nazle". O fanoušky bych se nebál, taková hudba se prodává sama. A v tomto formátu je to příjemně dávkovatelné.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky