Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Triumph, Genus - Po vrhu vždy je prázdno kolébek

Triumph, GenusPo vrhu vždy je prázdno kolébek

Garmfrost21.6.2019
Zdroj: CD
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Umělecky nepotlačovaná vášeň!

Po sérii EP se Triumph, Genus vrátili k dlouhohrajícímu formátu a natočili své druhé album s názvem Po vrhu vždy je prázdno kolébek. Od neskutečného debutu Všehorovnost je porážkou převyšujících, po kterém se kapela doslova vrhla na krátký formát a na kazety, uteklo šest let a já už ani nedoufal, že se ještě nějakého full-lenght na CD dočkám. A dočkal!

 

Triumph, Genus podepsali smlouvu s nizozemským ortodoxním labelem New Era Productions, který novinku vydal jak na CD, tak vinylu. Slovenští Hexencave Productions se pak zhostili kazetové edice. Nevím, jak na vinylu, ale na CD nejsou texty. Kazeta je má. Ano, Jaroslavovi je rozumět každá hláska, ale lyrika je natolik náročná, že je dobré při poslechu sledovat i psané slovo. Pokud by tohle mělo být bráno coby výtka, ano, absenci textů beru jako slabinu.

 

Stejně jako debut, má i Po vrhu vždy je prázdno kolébek stopáž spíše úspornou, půl hodinovou. A stejně jako tehdy, i nyní je to tak akorát. Sedmero kompozic se sáhodlouhými názvy se během dvaatřiceti minut příjemně rozmáchne, nic nepřebývá, ani nechybí. Oproti předchozím krátkým kazetám je novinka méně syrová. I zvukově mi připadne uhlazenější. Což ovšem neplatí o obsahu. Přiznám se, že jsem čekal progresi jako na debutu, nicméně tudy cesta tentokrát nevedla.

 

 

Po vrhu vždy je prázdno kolébek mě zavedlo do devadesátých let, do doby, kdy vznikaly ikonické nahrávky, kdy black neposlouchaly davy, a nehráli křesťané či hipsteři. Kdo chce z desky slyšet odkazy k Satyricon, uslyší je. Třeba i ve Svarově důrazné hře na bicí. Triumph, Genus jsou dávno natolik osobití tvůrci, že nařknout je z opisování od kohokoliv by zavánělo nejen výpraskem, ale jednoduchostí v přístupu.

 

Asi není nutné pitvat jednotlivé skladby. Všechny pojí nakažlivé fluidum, rytmickou hravost obsahující vše od sypaček přes přechody až po pestrost činelů, a v neposlední řadě Jaroslavův nezaměnitelný hlas. Svar se nespokojí s přímočarou skladbou. V každé si hraje s detaily, tempem, náladou. Řekl bych, že je novinka stylově ortodoxnější, ale hráčsky nestagnuje. Naopak. Tím samozřejmě poněkud zlehčuji své tvrzení, že se nejedná o progres. Vývoj se Triumph, Genus nevyhnul. Lze vystopovat náznaky návratu ke kořenům, ale bez senilního opakování a prsení se, jakože tenkrát bylo všechno lepší.

 

triumph, genus

 

Zdánlivě minimalistické grafické provedení front coveru i s bookletem doslova srší emocemi. Když se do čelního obrázku či vnitřku obalu zahledíte delší dobu, od neúprosného chladu a soustředěné zarputilosti spatříte uměleckou vášeň. Právě tohle cítím, že by mohlo být podstatou Po vrhu vždy je prázdno kolébek. Umělecky nepotlačovaná vášeň! Takže i ty Satyricon můžeme brát pouze jako stavební kámen, ze kterého se rodí nové dílo s vlastní barvou i tvarem i skladbou i polohou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky