|
|
||||||||||
Nagash a jeho vize Troll, to je kapitola sama pro sebe. Sice funkční spíše na bázi upozaděné a polozapomenuté blackovky, která ovšem zároveň nikdy nezklame a naopak si bere do úst mnohem výrazněji propírané kolegy. Řemeslo, jímž nechává Nagash (tu ufolog, jindy zas oddaný satanista) své Troll znít, je svým způsobem kouzelně schované a jen tak ze své temné nory nevylézá. Ale ještě než se znovu vrátím k tomuto projektu a jeho poslední desce především, rád bych pohovořil na téma symfonický black metal. Mnohými zatracovaný, ale přesto všechno nezvratně důležitá složka vývoje černočerného umění, které pro jedny znamená okleštěnou formu vyjadřování potažmo rovnou životního stylu, pro druhé umění s množstvím vývojových stupňů. Právě do této kategorie, a to rovnou mezi první badatele (např. vedle avantgardou stižených umělců) patří využití symfonických postupů a jejich roubování do zkaženého a původně primitivního stylu. Viděno zrakem poloviny devadesátých let - zřejmý progres a nové obzory. Velký rozmach, který se během následujících let rozjede, mají na svědomí zejména Dimmu Borgir a jejich nezapomenutelné a dnes již kultovní album Enthrone Darkness Triumphant. Samozřejmě, byli tu Emperor, daleko přesvědčivější a zhýralejší, ale ve smyslu nových Troll by bylo vhodné zmiňovat zejména DB.
A kde že to coby zmalovaný černokněžník - baskytarista Nagash onehdá působil? Odpověď zná každý moc dobře, takže je velmi jednoduché si uvědomit, že když už si připomenout ony časy, tak přímo od zdroje. Od člověka, který si vším prošel a nejlíp ví, kterou klávesu pomačkat, které to zhoubné temné území navštívit a jakým (poutavým) stylem ho projít. A v rámci Neo-Satanic Supremacy se budeme vracet přímo na ono místo činu, kdy si Nagash teprve zvykal na první vrsty warpaintingu a drze mluvil o profesionalizaci black metalu. Troll 2010, to je totiž zvrhlá symfo devastace přesně a cíleně alarmující povadlé časy, na které dnes nezbývá než nostalgicky vzpomínat. S jakou formou se v dalších letech potkali zmínění Dimmu Borgir, vampírci Cradle of Filth, nebo tenkrát se slušně rozjíždějící Agathodaimon, je teď poněkud zbytečné....
Poté, co zřejmě každý čekal kudy že se uberou další kroky mutujících kybernetiků Kovenant, se Nagash rozhodl vdechnout zpět život svým Troll, a to silou nevídanou. Po téměř devíti letech by to větřil jen málokdo. Neo-Satanic Supremacy žehná zvrácené symfonické peklo tak mohutně, že mu prostě nelze uhnout z cesty, natož ho zcela ignorovat. Tohle je pravé procitnutí vzletných motivů do hysterického nářezu plného misantropie a zkázy. Hlavní devízu alba spatřuji hlavně v tom, jaká to bouřící a nakažlivá aura z něj vyzařuje. Pokud má něco definovat symfonické zlo, jsou to Troll a jejich Neo-Satanic Supremacy. Album prakticky nespekuluje o tom, kdy otupit ostří, jak začít dumat a vymýšlet kudy dál pokračovat. Tahle cesta je příliš jasná a krutá na to se podobnými zbytečnostmi zaobírat. Jednouchá a zabíjející, to je reálná tvář tohoto alba. K tomu připočtěme výjmečný Nagashův čich na stavbu jednotlivých kompozic, při jejichž nekompikované brutalitě se najde místo i na stejně povrchní líbivost. Ovšem nestrojenou a nezávadnou, jen čistě pragmatickou. Duch devadesátých let se vrátil společně s Neo-Satanic Supremacy, to je neoddiskutovatelné, ale díky dnešním vymoženostem je možno se ponožit do luxusně ničícího soundu, který má velkou zásluhu na tom, jak lze celé album uchopit a vnímat.
Vypichovat není co, jen tak oči křesťanských psů a klášterních kurev. Tohle sice připomene dobu, kdy Dimmu Borgir páchli krví a týrali ubožáky nefalšovaným temným bálem, ale v mnohém ji i předčí. Troll zasáhli v pravý čas něčím, co tu léta zoufale chybělo a překonali i ty nejodvážnější myšlenky na choré symfonické promenády. Závěrem, a tak trochu mimo mísu, bych si neodpustil malé rýpnutí do Kovenant. Pokud mě Troll odrovnali tímto těžkým a naprosto nečekaným materiálem, o to větší strach mnou cloume při pohledu na zívající diskografii Kovenant a jejich neujasněnost kolem nového vesmírného dark futurismu. Teď však dávejme prostor Troll a pokorně klečme před kazatelnou.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Napalm Records
Vydáno:Leden 2010
Žánr:Symphonic Black Metal
Stian Arnesen - Vocals, guitars
Ygg - Drums
Vold - Bass, vocals
Exilis - Keys
Tlaloc - Guitars, vocals
1. Til Helvete Med Alt
2. Alt For Satan
3. Gå Til Krig
4. Burn The Witch
5. Mörkets Skoger
6. Hvor Tåken Ligger Så Trist Og Grå
7. Neo-Satanic Supremacy
8. At The Gates Of Hell
9. Smertens Rike
10. The Age Of Satan
Troll
Trolldom
DHG, Troll, Hetroertzen
19.10.13, Praha - Hoodoo music club
April Weeps
Comma
Deicide
To Hell With God
Yes
Relayer
Darkthrone
Hate Them
Götterdämmerung
... projekt Riese
Korn
Follow The Leader
Zrní
Jiskřící
Glaciation
Sur les falaises de marbre
Marduk
Memento Mori
Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.