Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trollslottet - Sorgeberget

TrollslottetSorgeberget

Victimer1.3.2024
Zdroj: flac / youtube
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Nový projekt Pära Boströma jako třetí do vznikajícího výčtu alb nového dark fantasy labelu Cryo Crypt.

Zvukový malíř nálad Pär Boström je zpět s novým projektem. Trollslottet je fantasy dark ambient navazující na debutová alba projektů Mountain Realm a Vikorra Doom. Za vším hledejme nezničitelného Simona Heatha a jeho chuť nechat svou podzemní laboratoř Cryo Chamber rozrůst o novou větev. Cryo Crypt spojuje dark ambient a dungeon synth a jsou pod tím podepsána osvědčená jména. Za Mountain Realm stojí sám Simon, za Vikorra Doom zase Bruce Moallem (jinak God Body Disconnect) a dnes je tedy vše v rukou Pära Boströma. Ten má k podobné muzice ze všech tří asi nejblíže. Vedle svých kryokryptích náladových procesů Cities Last Broadcast a Kammarheit, je také (a nám obzvlášť) znám coby spoluzakladatel labelu Hypnagoga Press, odkud proudí snová němá muzika jako Aindulmedir, Teahouse Radio nebo Hymnambulae.

 


Pärovu tvorbu mám rád, protože minimalismus a snové plochy v jeho podání vyloženě pohlcují. Lákají na studený sever a nechávají představivost pracovat na plný výkon. Za poslední měsíce je to v tomto ohledu nejspíš můj nejposlouchanější autor. Pojďme tedy k Trollslottet. Tento projekt je klávesová epika, dungeon syntetika, všechny ty staré ruiny, pohádková mystika a vše zastřešující výpravný děj. Tohle všechno symbolizuje nový label Cryo Crypt a má nás zavést na trochu jiné místo, než jsme byli léta zvyklí u Cryo Chamber. Jednoduše řečeno, pojďme se na místo ztrát apokalyptických rozměrů (možná už blízké) budoucnosti zaměřit na bájnou minulost, skřetí stopy na lesních pěšinách a hrdé pohledy z hradeb.


Autorský rukopis Pära Boströma je daný, a tak je vyloženě zajímavé sledovat, jak si tuhle fantasy výpravu užívá po svém. Jak ji dokáže na malém zvukovém území proměňovat a dráždivě spojovat se svým snovým pojetím. Ano, tohle není klasická dungeon synth nahrávka. Trollslottet symbolizuje napojení na tuhle tématiku, kterou pak po svém rozvíjí. Pokud bych měl tedy srovnat Trollslottet například s Aindulmedir, tak je razantnější, neotesanější, hlučnější. Víc epický, honosný zvukový dokument, samozřejmě pořád v módu klávesového minimalismu. V tomto se nic nemění. Jsme na 100% ponořeni do říše temného ambientu.

 


A protože mám spíš rád, když je dungeon synth obor různě ohýbán a zkoumán z jiných úhlů pohledu, nastavení alba Sorgeberget mně vyloženě vyhovuje. Navíc z něj proudí typicky severský charakter. Průlet nad studenými lesy a horami, ve kterých stojí stará zapomenutá věž se svým starým zapomenutým tajemstvím. Hrubější zvukové vrstvy postavené na jednoduchých rytmech se střídají se silně atmosférickým pojetím, a pak už je to o tom co nejvíce vše navnímat. Zavřít se v pokoji, nasadit sluchátka, zavřít oči a nechat se unášet daleko za obzor reality. U alb Hypnagoga Press mě baví ta doslova puntičkářská práce v minimálním zvukovém balení, tady to už není tak tiché a klidné prostředí. Ovšem pořád je to prostředí Pära Boströma, což je uklidňující. Sorgeberget je z té (zatím trojice) vydaných alb pod emblémem Cryo Crypt mým nejoblíbenějším. Mountain Realm dává víc na klasiku stylu a Vikkora Doom je někdy až příliš monstrózní, a to i na úkor solidního zvuku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky