|
|
||||||||||
Francouzskou blackmetalovou kapelu Mur docela dobře vystihuje název jejich loňského singlu Black Core. V jejich případě si totiž ten black metal musíte dát do uvozovek, chápete-li jej klasicky a s vazbou na historii žánru, protože muzika této formace vychází mnohem víc ze současnosti a ten black je pouze jeden odstín z mnoha v paletě jejich výrazu. Byť docela silný.
Mur se na scéně pohybují nějakých deset let a jejich jediná dlouhohrající deska výstižného názvu Brutalism jim vyšla na Les Acteurs de l’Ombre Productions v říjnu 2019. A to není mnoho. Stejné vydavatelství má na svědomí i jejich aktuální, v pořadí druhé EP, opět s jasným a výstižným názvem Truth, které nám došlo do redakce na recenzi a k jeho smůle skončilo u mě. V jeho neprospěch totiž hraje hned několik faktorů - počínaje tím, že navzdory vydavatelským tradicím a standardům je tentokrát grafické provedení digipaku vyslovený hnus, a konče potom tím, že přišlo v době, kdy jsem koupí nových beden posunul kvalitu domácí reprodukce zase o pěkný kousek dál. A s tím samozřejmě opět poklesla míra tolerance ke zvukovým průšvihům. Pro ilustraci si nastavte zesílení vysoko, nasaďte svá oblíbená sluchátka a zkuste tohle:
Pokud máte ještě hlavu na krku, budeme pokračovat.
Problém desky Truth je především zvuk, který svým brutálním zkreslením nedovoluje - při vší možné snaze - bližší průzkum vlastní hudby. Respektive zhruba takto to mám nastavené já a opravdu těžko dokážu poslouchat něco, co představuje z hlediska poslechového zážitku čiré utrpení. Zvuk desky Truth bych přirovnal k situaci, kdy na vás současně řve deset lidí a vy se (možná jen ze slušnosti) snažíte všem porozumět a nedej bože jim ještě nějak odpovídat. Zmatek. Chaos. Bolest hlavy. Nějak takhle si představuju mučení sonickou deprivací.
Nicméně Mur jsem si poslechl, dvakrát nebo třikrát, už ani nevím. Klávesák má můj obdiv. Právě jeho nástroj je určujícím prvkem desky a jeho rejstříky svědčí o otevřené hlavě a odvaze. V celkovém vnímání nahrávky je dokonce natolik dominantní, že posouvá náhled na kapelu od black metalu až kamsi k industrialu, k EBM či podobným, temně elektronickým žánrům. Ve srovnání právě s klávesami je až trapné, jak nejapně místy působí ostatní nástroje. Především bubny jsou naprosto ztraceny v mlze (zkuste najít kopák) a kytary jaksi kvílí čistě pro efekt.
Celkově je hudba Mur soustředěna na jeden jediný cíl - rozhodit vás. Vzít vás za límec a vykopnout z komfortní zóny někam na mráz. Používá k tomu osvědčené postupy - disharmonii, komplikovanou a proměnnou rytmiku, freneticky nařvaný vokál, výrazné zkreslení a v neposlední řadě už zmíněný nepříjemný zvuk. První tři skladby vše uvedené naplňují beze zbytku a tvoří jádro nahrávky. Digitálně nervní black core, kdy čtvrthodinka poslechu vydá za celou šichtu v uranovém dolu. Čtvrtá skladba je cover skladby Such a Shame od Talk Talk (originál z roku 1984 máte ZDE), a je to přesně ten případ, kdy si nebudete vůbec jistí, co je větší hrůza. Jestli původní, nebo nová verze. Anebo jestli to celé není jen nějaká vyšší, sofistikovaná forma humoru sekty iluminátů.
Poslechově zajímavá je pro mě pouze poslední skladba, desetiminutová titulní věc Truth, která trochu působí jako remix (byť to nikde není uvedeno) a představuje nejvíc elektronickou věc na desce. Jednak je ale instrumentální, takže nemusím poslouchat toho nařvaného vokalistu, jednak má příjemné tempo a zvláštní, takovou zdrogovanou atmosféru, a jednak se vybodla na snahu mě vykolejit. Naopak - příjemně se pohupuje jak lodička na digitálním oceánu a lehce pluje kamsi do neznáma. Netvrdím, že něčím takovým se chci živit, ale na tu bídu kolem je tohle docela fajn. Pánbů zaplať za ty dary.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label: Les Acteurs de l'Ombre Productions
Vydáno:Březen 2021
Žánr:post-black metal / black-core
Julien Granger – bicí
Alex Michaan – klávesy
Jay Moulin – vokál
Benjamin Leclère – kytary
Benjamin Gicquaud – kytary
Thomas Zanghellini – baskytara
1. Epiphany
2. Suicide Summer
3. Inner Hole
4. Such A Shame (Talk Talk Cover)
5. Truth
The Monolith Deathcult
Tetragrammaton
Robert Plant / Alison Krauss
Raise The Roof
Manipulation
Mind Control Ultra
Origin Of Infinity
The Last Day on Earth
Self Hypnosis
Contagion of Despair
Cult Of Occult
Ruin [EP]
Hentai Corporation
Intracellular Pets
Cathaaria
Coin of the Realm
Myrkraverk
Nær døden
A Thousand Sufferings
Bleakness
Enslaved
RIITIIR
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.