Recenze: Tzompantli - Tlazcaltiliztli

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

TzompantliTlazcaltiliztli

Sorgh31.8.2022

Zdroj: Bandcamp

Posloucháno na: PC, Samsung A3

VERDIKT: Tzompantli vyznávají skoro funerálně doomové metody a v jejich pomalých, zmírajících melodiích je doslova slyšitelný zvuk tlení. Říká se slyšet trávu růst a tady je to bahnitý zvuk rozkladu.

Řada kapel se ve své tvorbě věnuje nějakému historickému období nebo civilizaci. Příkladů je požehnaně a není třeba je vyjmenovávat. Avšak na téma středoamerických civilizací a kultů jsem ještě nenarazil. To se změnilo po setkání s kapelou Tzompantli. Přes podivný název jde o Američany, kteří si vzali na mušku středoamerickou historii před porobením Evropany. Vzrušující oblast obývanou Aztéky, jejichž kultura je pro nás tajemná a v některých aspektech určitě nepochopitelná.

Tzompantli je aztécký termín a znamená něco jako stojan lebek. Byla to soustava jakýchsi polic, na kterých se vystavovaly lebky obětí nebo zabitých nepřátel. Sloužily jako pocta bohům, ale v dobách conquisty měly určitě za úkol i řádně vystrašit nenasytné dobyvatele. Zajímavé, že? Je to silné téma, zvláštní a vzrušující, se kterým by se rozhodně měla pojit silná atmosféra dovádějící představy k dokonalosti. To se muzikantům povedlo jen zčásti.

Každý, kdo si Tzompantli pustí do bytu musí být připraven na to, že se nevymotá ze zajetí divných slov. Všechny skladby jsou totiž pojmenované v jazyce Nahuatl, který je doma v horských oblastech středního Mexika. Naštěstí pro nás je na Encyclopaedia Metallum u názvů i anglický překlad a i texty jsou v angličtině, a tak se dá do tajemných příběhů dávných věků nějak vplout. Tlazcaltiliztli, jak zní krkolomný název alba, je brutální i hudebně. Díky ponurému, zvolna se odvalujícímu marasmu máte šanci se vrátit do časů prvních deathmetalových nahrávek a nasát atmosféru pionýrů. Archaický zvuk nepotěší milovníky brilantních zážitků, ale po špíně lačnící metalový dobytek bude spokojen. Já si připadám jako u pootevřených vrat kamenné pagody, ve které se za temných zvuků tympánů odehrává děsivý obřad zakončený krvavou obětí. Takové je intro navozující exotickou atmosféru, avšak ozvěny tribálních vlivů můžeme silně slyšet ještě ve skladbě Eltequi. Škoda, že domorodé vlivy v ostatních skladbách nejsou tak výrazné a zvuky perkusí či různých chrastidel nám musí stačit. V ostatních skladbách je nám servírován metal s jakým už každý přišel do styku. Ale jednoduchý poslech to taky není. Na hodně místech Tzompantli vyznávají skoro funerálně doomové metody a v jejich pomalých, zmírajících melodiích je doslova slyšitelný zvuk tlení. Říká se slyšet trávu růst a tady je to bahnitý zvuk rozkladu. Kytarové melodie svým smutným a skomírajícím zvukem skládají hold žalostnému žánru a řadím je k těm nejlepším přísadám na albu. Na druhou stranu je nutné si všimnout toho, že Tlazcaltiliztli je hlavně deathmetalové album sunoucí se jako žhavé magma do údolí. Nezastavitelná vlna podladěných riffů není výtryskem živočišné energie, která by vám potrhala tričko, spíš vás mačká a tlačí do kouta a tam si vás vychutná. Co není v dynamice, to je nahrazeno těžkou a hlubokou masáží bolavých tkání. Když už je toho příliš a já už se začínám nudit, kapela se probírá a v páté i šesté skladbě devastujících názvů zrychluje do rychlého tempa elektrického masomlýnku. Je to jako návrat do časů rodícího se deathmetalu, který ještě neměl jméno, dřevní nálada.

Hudebně tady nejde o žádný zázrak a nebýt divného názvu kapely, asi bych nezabral. Kapela mě dokáže oslovit pasážemi, ve kterých dává průchod svým žalozpěvným náladám, protože s doomem si opravdu rozumí. Ale deathmetalem si moji pozornost už nevyslouží.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.