Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ugasanie - Endless Cold, Endless Darkness

UgasanieEndless Cold, Endless Darkness

Victimer12.2.2026
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Tuhá šamanská zima, která nikdy neskončí. Předpověď počasí podle nového alba Ugasanie je až depresivně krutá.

Zima nekončí, zima trvá. A pokud je někdo z přetrvávajícího chladného počasí nešťastný, na náladě mu nepřipadá ani dark ambientní tvorba projektu Ugasanie. Jeho minulé počiny mám spjaté s tuhou arktickou zimou a příliš se neohřejeme ani s nově vydaným počinem Endless Cold, Endless Darkness. Už jeho název je všeříkající. O projektu Ugasanie už jsme jednou psali v rámci nahrávky The Internal Empire, což bylo takové tématické vybočení z ledových hor a smrkových lesů tajgy. Teď se tam ale znovu vrátíme. Endless Cold, Endless Darkness je silnovrstvá minimalistická kaltna. Zima spuštěná za asistence neznámých bytostí a v režimu nočního vidění. Mýtická, majestátní a temná. Kroky krajinou jsou nesmírně těžké a psychické zatížení je nakonec ještě větší než to fyzické. Spouští se první halucinace.


Alba Ugasanie jsem si většinou pouštěl pro navození pravé zimní atmosféry, abych slyšel zvuky ker a mrzla mi představivost do té míry, že jsem se omezil na slabý dech a mlhavou vidinu dalekých ledovců. Někdy to bylo jen jako pozadí, potom samozřejmě i coby hlubší průzkum studených ruchů. Novinka je v tomto ohledu velmi detailní a ruchově je realita kruté zimy s následky fyzických i duševních útrap přesvědčivá. Skladba Cold Spirits Of Taiga je toho názorným příkladem. Kroky se propadají v hlubokém sněhu a v lesní tmě jsou slyšet hlasy bytostí, které jej obývají, stejně jako vlastní vysílení. Každý další krok provází větší bolest a obklopení hrůzného doprovodu je čím dál těsnější. Je to šamanské prostředí, noční rituál ztracené sebekontroly. Nejsou to ale jen lesy tajgy, co nás obklopuje. Hlavní je silný pocit něčeho významného, magického. Přítomnost prokletí, čarovná a velká. Endless Cold, Endless Darkness není jen o volání chladných dálek, je to zejména spojení s něčím spirituálním.

 


Půlnoční zimní rituál a jeho zvuky těžce hlodající zkoušenou mysl. I tak bychom mohli nové album Ugasanie charakterizovat. Pak je tu ta surová, až korpulentní zvuková stěna. Na dark ambient skutečně hodně silná. Skladbu od skladby se samozřejmě liší, ale její výraznost je častá, dominující. Aby nám nebylo dobře po těle, aby se v něm krve nedořezal. Nové album Ugasanie je vlastně hororová deska. Jeho průvodci jsou, kromě masivních a tuze nepříjemných elektro linek, také podivné entity, které se srocují kolem. Jsou s námi prakticky po celou dobu. Jestli jsou to mrtví nebo nemrtví šamani, to těžko říct. Budu radši volit opatrnější postup vlastní představivosti.


Nové pásmo chladné tvorby Ugasanie je drsné prostředí elektronického minimalismu. Kreativní temnota spuštěná na typicky úzkém prostoru. Druhá polovina alba mě nechává trochu chladnějším (ano, je třeba se vyjadřovat přesně), ale je to spíš o tom, že už tak nešokuje a dává víc na vědomí, že tohle je přece jenom pravý dark ambient ve své podstatě. Důraz je kladen na zesilující detail, jako například když se v Intertwining of Worlds ozývá průrazný zvuk hladiny a celková sklovitost děsivého prostředí. Lights In The Night je těžký minimalismus, který pročísnou jemné zvuky naděje. Jako bych někde v dálce slyšel ptáčky, první posly jara... Ale pak je zase pohltí hustá tma, sežere je zaživa. Albu pak v úplném závěru zůstane obřadní charakter. Je to přece něco mocného, co nás celou dobu provází.


Ticho léčí, ale tohle nemá s tichem nic společného. Zimní rituál Ugasanie je hlavně o silném zvukovém odkazu. O hluku spuštěném do noci, spirituálním dechu lesa a magii celého okolí. Je to obřad linoucí se ze starých pohřebišť. I tahle tma se ale načas zatáhne a my musíme čekat, co z ní zase vyleze. Je to dark ambient, takže žádná extempore. Ideální čas se nechat sežírat zimou, protože ta z této desky proudí všemi póry. Prostě Endless Cold, Endless Darkness - vždyť ten název je všeříkající...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-k- / 13.2.26 17:29odpovědět

Dobré na usínání..což beru jako pochvalu.

Kubánec / 12.2.26 11:39odpovědět

Cestou do práce jsem poslouchal "Heart Of The Swamp", tohle si pustím cestou z práce.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky