Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulcerate - Stare into Death And Be Still

UlcerateStare into Death And Be Still

Garmfrost26.5.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Ulcerate jsou tentokrát atmosféricky průzrační a ne tolik klaustrofobičtí.

Novozélandští improvizátoři Ulcerate se po posledním majstrštyku Shrines of Paralysis, který byl přijat hodně kontroverzně, a na kterém ukázali svoji extrémnější tvář, přenesli k lidštější podstatě vlastního já. Stare into Death And Be Still obsahuje veškeré známé ingredience, kterými Ulcerate disponují už pěknou řádku let, ale své těžko propustné riffování plné metaforické disharmonie prosvětlili bohatou škálou kytarového umění, větším přesahem do světa melodií a vzdušnější atmosféry. Album se tak stává přístupné mnohem širší posluchačské základně. To by mohlo značit možný odklon od progresivního přístupu a snahám zalíbit se masám, nebo naopak chytřejší obsáhnutí vlastní tvorby a jejího podání. Co je správně?

 

ulcerate

 

Propustnější produkce není krokem do nikam nebo ještě dál. Většině interpretů podobný krok zláme vaz a poté se se staženým ocasem vrací ke kořenům. Jsem zvědavý, zda Ulcerate učiní totéž. Byla by to škoda. Stále jsou temní i trošku brutální. Díky zvukovému komfortu ale lépe vyzní epická monumentálnost nejen jednotlivých kompozic, ale samozřejmě celého díla. Je mi jasné, že audiofilové si odplivnou a nebudou řešit tvůrčí chytrost ale především DR. To je sice o fousek variabilnější než předchozí nahrávky, ale pořád jsou v červených číslech.

 

Jsem očarován rytmickými možnostmi dua Merata a Kellanda. Díky absolutní svobodě si pak může Hoggard dělat doslova vše, co si zamane. Přestože je Stare into Death And Be Still prosvětleno čistší produkcí a přístupnějšími melodiemi, neznamená to, že jsou skladby ušetřeny od neustálých zvratů nebo hrátek s aranžemi. Skladby jsou tak vystavěny do epických rozměrů. Ulcerate jsou tentokrát stejnou měrou extrovertní i zaměřeni do úplného nitra. Jako byste chvíli stáli uprostřed obrovského davu, ve kterém všichni mluví každý něco jiného, a naráz vše ztichne a vy se zaleknete vlastního řevu v prostoru uzavřené mysli. Tyto přechody mohou způsobit nehezké závratě. Anebo příjemné motání hlavy. Hehe.

 

Minule Ulcerate přizvali k masteringu chlapíka zvenčí, ale tentokrát, stejně jako třeba v případě Vermis, si vystačili sami. Respektive si vystačil Saint Merat. Ten vedle psaní muziky spolu s Hoggardem rovněž album ozdobil výtečným cover artem a grafikou, ale také seděl ve studiu v roli zvukového inženýra, album prohnal mixem i masteringem. Holt, nejlepší je všechno si udělat sám a na nikoho se nespoléhat.

 

 

Pobrat veškerá úskalí Stare into Death And Be Still je běh na dlouho trať. Nicméně je tato cesta tentokrát příjemná. Album nepřestává růst. Mění se s každým poslechem. V podstatě je progresivní smrští, která si ale na nic nehraje. S přivřeným okem by desku mohl vychutnat i přímočarý posluchač, který by slyšel melodickou hru uvnitř razantního metalu. Na své si mohou přijít i ti, co normálně death metal nemůžou ani cítit. Ulcerate podobně svobodomyslně zněli už na zmíněném Vermis. Post/hc/metal a klidně i rock krucánky zde koexistují spolu s masívní temnotou a hlubokým growlem. Ulcerate opět dokazují, že jsou svébytnou kapelou, která si dělá všechno po svém a dělá to dobře.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 26.5.20 16:27odpovědět

Ulcerate rozvolňující :)

Garmfrost / 26.5.20 22:03odpovědět

Pojďme, společně to zvládneme... :D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky