Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulver - Messe I.X - VI.X

UlverMesse I.X - VI.X

Garmfrost5.10.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: ULVER jsou zde opět s velice povedenou nahrávkou. Černá melancholie, hluboká jako nejhlubší propast, čiší pomalým bolem, ze kterého je úniku pouze smrtí...

Nové album ULVER se opět pohybuje ve velice tichých tónech, kde vládnou sny, představy, pomalu plynoucí čas a smrt. Po sérii rozporuplných alb nadělují vlčáci svým věrným „soundtrackoidní“ sbírku klidných skladeb na povrchu, avšak znepokojujících podprahově. Tentokrát s nimi nespolupracoval Daniel O'Sullivan (kteréhož ostatní kapely a projekty mám velice rád, ale v ULVER mi moc nesedí), ale TROMSO CHAMBER ORCHESTRA pod vedením skladatele Martina Romberga. Docela mě informace o této spolupráci vyděsila. S vidinou, do jakého kýče může ULVER ještě padnout, jsem desku vyhlížel s nemalými obavami. Jejich DVD s filharmonií mi dosud nahání kopřivku. Nemám nic proti spojování rockových těles s klasickou hudbou a orchestry, jen se to rozmohlo na můj vkus příliš a kdysi avantgardní a neotřelí ULVER začali klouzat po stěně konvenčněji pojaté hudby směrem dolů do mainstreamového bahna. Zároveň jim na „Wars of the Roses“ došel dech. Nevím, co se v táboře vlků stalo, ale nová deska „Messe I.X - VI.X“ má opět plno ohně a skvělé atmosféry, jak bylo dříve dobrým zvykem. Nechci tvrdit, že se ULVER někam vrací. Na to je „Messe I.X - VI.X“ od starší tvorby odlišná, ale ambientně soundtrackové období se „Svidd Neger“ v čele mi občas na mysli vytanulo.

 

Obě složky, ať už elektronická nebo orchestrální, se báječně doplňují a zároveň tak vyvrací domněnky, že elektronická hudba není umění v pravém slova významu. Zde se vám předkládá divoké opojení z umělých nástrojů, se kterými je zacházeno jako s malířským štětcem, kde skladba je pak umělcova výpověď. Ani mnohačlenné komando s klasickými nástroji ničím nenarušuje onen tichý dojem celé nahrávky. Každý ví, kde je jeho místo. Zároveň mi neustále připadne, že je vše improvizováno. Jazzový feeling nové nahrávky dupe z každé skulinky. Garmův zpěv uslyšíte až v „Son of Man“ a „Mother of Mercy“. V „Noche Oscura del Alma“ nezazní slova, ale hlas je využit jako další nástroj a v mých očích je to nejsilnější song alba. Hlas Pana Trickstera G. si mnoho neužijete, ale nahrávce to jen prospělo. Filmová atmosféra tak není ničím rušena a když pak přijde jeho čas, promlouvá do vašeho podvědomí a maluje tam temné obrazce.

 

Ten Hollywood sice na „Messe I.X - VI.X“ kape ze všech koutů, ale spíš je to ten Lynchův, von Trierův přístup k vašemu vědomí i nevědomí. Tedy intelektuálně zvrácený, divný, neuchopitelný a děsivě přehnaný. Ano kýče se dočkáme, ale já jim to žeru i s navijákem. Nebudu plakat, že už ULVER není jako třeba na „Themes from William Blake's The Marriage of Heaven and Hell“, „Perdition City“ nebo dokonce „Bergatt - Et Eeventyr I 5 Capitler“. Už dávno jsou jinou kapelou. Ale po letech mám pocit, že je opět opravdová. A opravdovost jsem u tvorby ULVER už roky postrádal. Emoce mám při každém poslechu „Messe I.X - VI.X“ napnuté k prasknutí a jakmile se dostane na „Noche Oscura del Alma“, do očí se mi derou slzy, jež - vyprovokovány nefér hrou skladatele - pálí jako čert. Do alba samotného se musíte nořit polehounku, pomalounku a i to, co se vám nezdálo, se po čase vykrystalizuje a urovná. Nejedná se o nic převratného, závratného nebo dokonce šokujícího. V tomhle směru se ULVER dávno umravnili. Avšak počáteční nepřístupnost je potřeba překonat. Dostanete pak na talíři příjemnou porci opojné krmi s podivuhodnou chutí, která má tendence růst.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 21.10.13 10:03odpovědět

Bodine - to je řadová deska.

Bodin / 10.10.13 8:53odpovědět

Jsem na tom podobně jako Sorgh. Nahrávka příjemně plyne, ale já se nemohu zbavit dojmu, že jsem čekal něco více. Není to špatná nahrávka, spolupráce s orchestrem je na výbornou. Po této live nahrávce budu netrpělivě čekat na řadové album, které určitě více napoví jakou cestou se Ulver vydají dále.

Sorgh / 8.10.13 9:11odpovědět

Parádně napsany, ale názor mi ještě zraje.

Jirka D. / 5.10.13 17:22odpovědět

Zatím si dojmy rovnám do nějakého smysluplného celku, ale oproti předchozímu albu jsem spokojen, možná i hodně spokojen. Pak už jen rozlousknout dilema "dát šest stovek za desku nebo nedát"...

Andree / 5.10.13 9:35odpovědět

Víceméně souhlasím s autorem recenze. Vystihl to hezky, ale s hodnocením bych šla výš. Jsem spokojená :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky