Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulver - Perdition City

UlverPerdition City

Sorgh31.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: To jsem si na sebe upletl bič. Recenze na Ulver, copak jsem blázen? To nedopadne dobře...

Auu, do prdele..., letím, je to zlomek času a už dopadám na zem. Vůně hlíny a vlhké trávy mě probírá z letargie. Jsem v tmavém parku, ještě dozníváje slyšet dozvuk teleportačního víru a náhle klid, jen tichý saxofon doprovází nesmělé myšlenky. Snaha pochopit, co se vlastně stalo, je zpočátku marná. Samota, tma a chlad kolem mě je natolik realistický, že to musí být pravda. Ale co?! Začínám jednat, chodit v kruhu, šeptat... Končí první skladba a přichází prozření, už chápu, jsem na počátku cesty zpytování vlastní duše. Tragické. Město je daleko a cesta bude dlouhá. Závěr prvního zamyšlení hodnotím jako jednu z nejpovedenějších partů desky.

 

Vydám se na cestu zšeřelým sadem, je čas přemýšlet a připomenout staré křivdy. Slza, která stéká po tváři, rozesvítí křižovatky vrásek pod očima a náhodný kolemjdoucí by se možná na okamžik s podivem zastavil. Kolem je hluché ticho, a tak je slyšet hluk velkoměsta přede mnou. Zrychlím a poslouchám bědující vnitřní hlas. Sváří se ve mně hanba, zlost a lítost. Jednou mám navrch já, podruhé „já“.

 

Skladby zvolna plynou, jedna za druhou...

 

Sporá světla periferie už jsou na dosah a já vcházím mezi první domy. Špína, blikající lampy a neóny levných bordelů mi tvoří kulisu privátního očistce. Dusající hudba kdesi z oken nade mnou prozrazuje bdící nájemníky, vůně špeka šeptá o cizím štěstí. Pár kroků za ochcaný roh a je opět ticho. Začíná pršet a můj baloňák, na kterém si stavím kariéru "sobecký narcis", se mi se vzrůstajícím větrem začíná lepit na tělo. Slota jako blázen, ale já už chci být opět doma, smířen a v objetí své opomíjené ženy. Odpuštění mě ale bude ještě něco stát, slyším vnitřní „já“. Přidávám do kroku a zbrkle zahnu do špatné uličky.

 

V nastalém tichu slyším nebezpečí, hrozící osamělým chodcům v oblastech jako tato. Do stínů není vidět, proto zrychluji do záře pokroucené lampy. Takhle nějak mohlo vypadat město, kde mafie den co den válčila s baštou spravedlnosti. Není zatěžko představit si vrahy směřující ke své oběti, pištící kola amerických bouráků a střelbu do výkladních skříní nabízejících saténové trenky. Procházím kolem levného bordelu, když tu se otevřou dveře a ven se vylije osvobozené světlo doprovázené pachem zatuchlých těl a zvukem saxofonu. Kabaret je právě v nejlepším, to jen vyhazují dotěrného hosta. Přidám do kroku, protože v dáli už vidím jasně osvětlenou hlavní třídu. Jasní se mi i v hlavě, dosud skloněnou ji pozvedám a hledám řešení. Musí tu být, vina už se nejeví tak fatální.

 

Deska dohrává...

 

Nechuť zde popisovat jednotlivé písně zvlášť mě vedla k vydechnutí této malé fikce, kde hlavní roli hraje zoufalec a jedno anonymní americké město se všemi klišé, které nám Hollywood nabízí. Řeka s odlesky světel velkoměsta, opodál osvětlený most se spěchajícími auty. Špinavé uličky na předměstí s přetékajícími popelnicemi, zadní vchody restaurací a pach zločinu. Pokořen složitostí alba, o kterém nemohu napsat nic fundovaného, hledám aliby - nešťourejme se v triviálním, zbytečnosti nechme plavat. Upřímno ve mně doznává, můj mozek na to nestačí, jen se pohodlně povaluje v přílivu nevšední hudby. Deska jasně vzkazuje, že nebude zadarmo. Nepromine hlavám dutým, chorobně napadeným a hloupě uzavřeným.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky