Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Unaffected Evolution - Stumps

Unaffected EvolutionStumps

Jirka D.13.1.2016
Zdroj: flac (16 bit, 44.1 kHz) // mp3 VBR
Posloucháno na: PC; Sennheiser HD 202 // mp3 přehrávátko; SONY TA-F 730ES; ELAC CL 82
VERDIKT: Neočekávaně povedený debut, který lze právem zařadit mezi největší překvapení domácí scény uplynulého roku nejen na poli moderního metalu.

Nové jméno a nová deska. Jde o moje první setkání s Unaffected Evolution, ačkoliv fungují už devět let, ale aktuální album „Stumps“ je nejen nové, ale i první, takže leccos lze snadno pochopit. Přiznám se, že hned takhle zkraje roku nemám příliš sil zkoumat, co všechno se během těch devíti let odehrálo a jestli se náhodou nejedná o klasický český příběh s personálními výměnami natolik složitými, že z původní sestavy zbyla už jen zkušebna. Studium historie nechávám na každém z vás. Pro mě je teď důležitá přítomnost, devět skladeb a jejich pětatřicet minut - námětů k úvahám je na téhle desce totiž dost.

 

Unaffected Evolution band

 

Pro ty z vás, kteří jsou podobně věci neznalí jako já, bych měl začít žánrovou ruletou, ale už tady narazíme na první problém. Unaffected Evolution nehrají jednoduše a už vůbec ne žánrově jednoznačně. Prog metal? Metalcore? Emíčko? Nu metal? Melodika? Rap metal? Na desce je všechno a možná ještě o něco víc, až se jednomu nechce věřit, jak se to do těch pětatřiceti minut vešlo. A vešlo, světe div se.

 

Základ jejich tvorby bych zasadil do metalcorového kontextu, s typickou stavbou kytarových riffů, s potrhanou a nejednoznačnou rytmikou a nějakou tou strunou navíc. Podobný přístup se občas zvrhne v trochu nesourodý chaos (Erasure), ale většinou slouží jako živná půda pro roubování melodičtějších pasáží, které můžeme nasměrovat kamsi do emo-coru, možná k melodickému metalu moderního střihu, ale určitě ne - jak se řadě žánrových kapel často stává - k ubrečeným limonádám pro citově labilní mládež. Právě v této míře „dobrého vkusu“ se ani nechce věřit, že tahle kapela teprve debutuje.

 

 

Všechno zmíněné by ale mohlo být zcela všední a velmi snadno zaměnitelné s hromadou podobné produkce, nebýt tří vrcholně potěšitelných skutečností, které spolu do značné míry souvisejí. Jde především o studiovou / aranžérskou práci, respektující nároky na současnou tvrdě-kytarovou produkci, výborně nahallované vokální pasáže a zmáknuté klávesové / synťákové stopy. Tenhle trojlístek ve spojitosti s metalovým extrémem uniká kamsi za rámec české scény a jedná se o podobné překvapení, jaké se podařilo před dvěma lety The Vacant Eyes s deskou „Spheres“; i když jiným způsobem. Především pak pěvecké linky jsou provedené natolik přesvědčivě (včetně angličtiny), vrstevnatě a propracovaně, že se až jeden ptá, jestli mezi výstupem ze studia a živou prezentací nebude ležet propast. V mnoha ohledech mě pak právě u zpěvů napadá srovnání s Crazy Town (PreVoid nebo Nova), ale na rozdíl od amerických idolů Unaffected Evolution nesklouzávají k patosu a zachovávají si zdravou míru tvrdosti.

 

Právě ona výrazová a skladatelská jistota mě v kontextu debutní desky překvapuje, při vědomí domácí kapely dvojnásob. Album „Stumps“ na celé své hrací ploše působí velmi přesvědčivě, dravě, s vyváženým poměrem tvrdých, melodických a výjimečně i disharmonických pasáží, přiměřenou žánrovou otevřeností a výbornou elektronickou složkou.

 

 

Negativa? Slyším dvě, obě spolu souvisejí a jsou bohužel naprosto zásadní. Tím prvním je vzácně nepovedený zvuk bicích (hlavně bubnů a především virblu, který zní jak plastikový kanystr) a jejich nesmyslné vytažení v mixu. Tím druhým post-produkce a především mastering, jehož autor (Jaroslav Lukač) nahrávku rozsekal natolik zásadně, že ji učinil prakticky neposlouchatelnou. A to na jakémkoliv reprodukčním zařízení, kapesním přehrávátkem počínaje a domácím hi-fi systémem konče. Už jsem slyšel hodně, dokonce i dynamicky fakt hrozných věcí, ale tohle je extrém, který lze bez přehánění označit za zločin proti hudbě a mistra Lukače odeslat na seznam nebezpečných osob. Studio Negativ Tunes bych bez pardonu odpojil od elektřiny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pilous / 15.1.16 18:11odpovědět

pánové nevím z jakého křídla jste a opravdu nevím kdo vás vůbec oprávnil k samotné recenzi ?? jste zaujatí sorry a měl bych tu napsat že nemáte ponětí jak má vypadat dobrý zvuk !!

Jirka D. / 15.1.16 19:07odpovědět

Ve vší možné úctě - raději než tohle tak raději nepiš nic. Prospěješ sám sobě.

Sarapis / 13.1.16 21:39odpovědět

Dle ukázky mám jasno. Škrčí to, skřípe to, i když je volume na minimum. Klasické příznaky, Jirka diagnózu vystihl přesně. Na čísla a křivky v této problematice moc nedám, ale tady se to bohužel s masteringem dost přepísklo. Ale když to někomu nevadí, je to jeho věc.

Pilous / 13.1.16 13:57odpovědět

Myslím že to opravdu zvukově není až tak jak tu p.Jirko D.píšete.škoda že jen vaše slova nemůžou být potrestána např.50 ranami na holou,protože by jste měl zadek modrej a to myslím vážně :-( vyndejte si ty předměty z uší !!

UE / 13.1.16 11:00odpovědět

Velice děkujeme za slova chvály, moc nás to potěšilo. Co se týče zvuku, tady musíme říct, že jako kapela jsme byli s výsledkem spokojeni. V rámci daných možností Jaro odvedl velký kus práce a my jsme mu jí rozhodně neulehčovali. Výsledek samozřejmě může být vždy lepší, každý má jiné ucho a debaty na téma zvuku můžou být i nekonečné.

Sachet999 / 13.1.16 7:44odpovědět

nj, echoes - recenze samá chvála, chvála, chvála, ale po audiofilním rozboru šup tam průměrnejch 65% :-D Když to trochu přeženu , část zdejší redakce neposlouchá "hudbu", ale "zvuk" :-D Jinak to album mě celkem vyrazilo dech, kluky už pár let znám a ten posun je neskutečnej (včetně živáků)...

Jirka D. / 13.1.16 8:14odpovědět

65 % je hodně :) Nebýt toho zvuku (je fakt katastrofální), s chutí bych přidal 10 až 15 bobříků, protože ta deska je hudebně skutečně výborná a velmi přesvědčivá. Koho zvuk nezajímá, poslední odstavec si musí odmyslet :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky