Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Italská formace Under the Ocean tak trochu klame tělem. Ať už se zastavíme u obalu nahrávky, který bych od boku střelil někam mezi doom a gothic, nebo u samotného obsahu, který se rozhodně netváří jako prvotina nějaké neznámé kapely z Horní Dolní. První zmatek zůstává, kromě loga na grafice nenacházím nic, co by kapelu směrovalo do metalocoru / deathcoru (což je styl, který tak nějak hraje), druhý zmatek lze vysvětlil předchozí inkarnací Firstborn Underocean, jejíž fungování spadá do posledních čtyř let předchozí desetiletky a na jejichž základech vznikla kapela aktuální.

„Dark Waters“ je první materiál, kterým o sobě dávají Under the Ocean vědět a v souvislosti se čtyřletým fungováním se nabízí první otázka o produktivitě souboru, kterému zatím vychází průměr jedna vydaná skladba na rok. Na druhou stranu jsou minimálně první dva vály velmi suverénní a pokud zůstaneme v mezích žánru, nebojím se napsat skvělé. V obou skladbách se kapela prezentuje na výtečné hráčské (alespoň ve studiu) i skladatelské úrovni, s důrazem na groove a nekompromisní tah na bránu, který se přesto neomezuje na prostý rámus mezi začátkem a koncem, ale skladatelsky se rozvětvuje s jistotou, která není ke slyšení každý den.

První zklidnění přichází až s úvodem třetí skladby a bohužel nejde jen o změnu tempa, ale stejným dílem o propad kvality směrem k nevýraznému průměru. (Pro hnidopichy doporučuju se soustředit na nazvučení přechodů u bicích, které zní vyloženě blbě, což samozřejmě v předchozím zápřahu celé kapely nešlo poznat tak snadno.) Těžiště problému ale leží samozřejmě jinde. Druhá polovina EP za tou první citelně zaostává, obě skladby v mnoha místech drhnou, schází jim skladatelská lehkost a naprosto přirozený drajv předchozích dvou. Špatné nejsou, ale v dnešním světě naplněným terabajty muziky budou mít těžké pořízení.

Ostatně něco podobného platí pro desku jako celek. Dvě dobré skladby dobrou kapelu nedělají a lze se maximálně domýšlet, že jednou v budoucnu možná něco snad. První půlka EP dává jasně najevo, že Under the Ocean to myslí vážně, že talent mají stejně jako dobré nápady (třeba užití hlasového modulátoru mi přijde moc fajn), ale cesta, která před nimi leží, bude ještě hodně dlouhá.