Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Underwater Sleep Orchestra - Insomnolence

Underwater Sleep OrchestraInsomnolence

Symptom31.7.2023
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Čtyřicetiminutové pásmo lehce klaustrofobní hudby, která potěší všechny posluchače internetu, jejichž srdce bije pro ambient.

K poslechu novinky Insomnolence jsem byl připravený jak nikdy a dopadlo to jako vždycky, když se na něco člověk těší možná až příliš. Nahrávka tvůrčího dua Moallem (God Body Disconnect) a Boström (Cities Last Broadcast, Kammarheit) má svůj pevně daný rámec a čekat, kam až to naroste, je zbytečné. Zapouzdření v ustálených postupech a premise na jednu stranu vyznívá monotónně, ale současně umožňuje soustředěné vytěžení tématu.

 

Deska je nahraná fajnšmekry a určená pro lidi stejného kmene, co docení technikálie jako záznam na pásek videokazety. Pro nás ostatní se jedná o zajímavé hudební dílo, které je svým žánrem a jeho specifickým podáním předurčeno ke konzumaci téměř výhradně v okamžicích rozjímání, kdy se svět uložil ke spánku a hluk velkoměsta ztichl. Zatímco debut The Night And Other Sunken Dreams (2021) byl pokusem o zhudebnění snů, Insomnolence zpodobňuje stavy mysli nespavců.

 

Sedm hudebních obrazů se jako sen slévá do jednoho kompaktního výjevu. Celek je poutavý a zaměstnává mysl mnoha impulzy k úvahám a snění za bílého dne. Hledání detailů vede k objevným momentům i rozpoznávání jindy a jinde slyšených fíglů. Zvláštní výpravná atmosféra, připomínající famózní audiovizuální zážitek z mysteriózního seriálu Archive 81, je ve zředěné formě přítomná i v notách tohoto díla.

 

Kvůli znalosti ostatních výtvorů bohaté diskografie obou tvůrců nehoří mé nadšení pro aktuální počin vysokým červeným plamenem. Ne že by snad šlo o hudební vakuum nebo nedotažené nápady bez pointy, jen tomu chybí výrazný a strhující prvek, co by to jednoznačně odlišil a přehodil výhybku na kolej směřující k větší originalitě. Každý správný tulák mezi spánkem a bděním, nebo prostě jen hudební fanoušek, jistě ocení meditativní kvalitu, kde forma skvěle vystihuje obsah. A to vlastně stačí. Insomnolence není hudba pro masy, ale k leckomu může ve správnou chvíli srozumitelně a silně promluvit.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky