Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

K poslechu novinky Insomnolence jsem byl připravený jak nikdy a dopadlo to jako vždycky, když se na něco člověk těší možná až příliš. Nahrávka tvůrčího dua Moallem (God Body Disconnect) a Boström (Cities Last Broadcast, Kammarheit) má svůj pevně daný rámec a čekat, kam až to naroste, je zbytečné. Zapouzdření v ustálených postupech a premise na jednu stranu vyznívá monotónně, ale současně umožňuje soustředěné vytěžení tématu.

Deska je nahraná fajnšmekry a určená pro lidi stejného kmene, co docení technikálie jako záznam na pásek videokazety. Pro nás ostatní se jedná o zajímavé hudební dílo, které je svým žánrem a jeho specifickým podáním předurčeno ke konzumaci téměř výhradně v okamžicích rozjímání, kdy se svět uložil ke spánku a hluk velkoměsta ztichl. Zatímco debut The Night And Other Sunken Dreams (2021) byl pokusem o zhudebnění snů, Insomnolence zpodobňuje stavy mysli nespavců.

Sedm hudebních obrazů se jako sen slévá do jednoho kompaktního výjevu. Celek je poutavý a zaměstnává mysl mnoha impulzy k úvahám a snění za bílého dne. Hledání detailů vede k objevným momentům i rozpoznávání jindy a jinde slyšených fíglů. Zvláštní výpravná atmosféra, připomínající famózní audiovizuální zážitek z mysteriózního seriálu Archive 81, je ve zředěné formě přítomná i v notách tohoto díla.

Kvůli znalosti ostatních výtvorů bohaté diskografie obou tvůrců nehoří mé nadšení pro aktuální počin vysokým červeným plamenem. Ne že by snad šlo o hudební vakuum nebo nedotažené nápady bez pointy, jen tomu chybí výrazný a strhující prvek, co by to jednoznačně odlišil a přehodil výhybku na kolej směřující k větší originalitě. Každý správný tulák mezi spánkem a bděním, nebo prostě jen hudební fanoušek, jistě ocení meditativní kvalitu, kde forma skvěle vystihuje obsah. A to vlastně stačí. Insomnolence není hudba pro masy, ale k leckomu může ve správnou chvíli srozumitelně a silně promluvit.