Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Unhold - Here Is The Blood

UnholdHere Is The Blood

Sorgh11.1.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: S posledním tónem alba Towering, které mě blaží na duši od roku 2015 se zároveň dostavil hlad, který nedošel úplného naplnění. Hudba švýcarských Unhold si mě podmanila a vystavila trapičskému apetýtu.

Ten jsem mohl ukojit letos na podzim, kdy Unhold vydali novou řadovku nazvanou Here Is The Blood. Zajímavý název, avšak hudba je mile povědomá a přívětivá. Samozřejmě jen pro toho, kdo rád podladěné emoce s vyhroceným vokálem. Unhold neuhnuli ani o píď z trativodu zoufalství a jsou srdceryvní jako doposavaď. Povědomý je i styl obalu desky, který je stejně jako u těch minulých kreslený a barevně střídmý. Minulé album Towering je typickým příkladem zrání dojmu, které ve vás takové album může zanechat. Z původně vlažného přijetí jsem se dopracoval v jeho zarytého obhájce a moje tehdejší hodnocení mi teď přijde hodně mimo mísu. Teď, po třech letech, se s ním těžko vyrovnávám a nevím, jak je skloubit se současnou nahrávkou.

 

Ta ze začátku hodně škrábe, kytary samy o sobě znějí jako pilník hnaný přes plechovou hranu a trvá to nějakou chvíli, než se pohodlně usadí v podladěných vrstvách a začnou spolu s baskytarou tvořit svoje destruktivní umění. Možná víc než minule se Unhold svojí atmosférou v řadě skladeb blíží geniálním inženýrům Cult Of Luna. Minimalistický, o to výmluvnější dopad samplů má podobně nebezpečný účinek. Nebezpečný bezbřehým zoufalstvím, které je vždy jen krok od přítomné reality a v něž se může dosavadní život nečekaně propadnout. Je to dobré k přehodnocení žebříčku hodnot a možná by podobná hudba šla použít jako lék u sebejistých a se sebou příliš spokojených lidí. Taktéž chmurné kytarové konstrukce mě často svádí ke zmíněným Švédům, ale neberu to jako zoufalou kopírku, spíš jako znak příslušnosti k minoritě a zároveň nutný technologický postup k dosažení naprosté podřízenosti posluchače vůči tvůrci. Uprostřed zpomalených, valivých melodií, které nikdy nerozkvetou do kdovíjak úchvatné podoby je až divné, jak silná závislost na podobnou hudbu může vzniknout.

 

 

Co mě blaží asi nejvíc jsou skladby, ve kterých se dostává do popředí hlas zpěvačky Miriam. S ní album otevíráme, zakončujeme a pár štěků nalezneme i v hlubokých útrobách nahrávky. Čistá, s lehce zastřeným hlasem, patří ke křehkým ozdobám jinak syrové hudby, které vládne chlapácký řev.  Stejně tak samply a její poslušné piáno vnáší do těžkých chmur záblesk lehčího trápení. Objevujeme  divné detaily, jako lehký syntetický dotek náladových Jesu ve skladbě Curse Of The Dime. Digitálně vyvolaní duchové rekuperují vzpomínky a ne vždy je to smutné, spíš jen lehce nostalgické. Tíhu života střídají místa, kde si ji ani neuvědomujeme a zajímáme se spíš o zajímavé postřehy, které z bažin pomalu vyvěrají, jako když praskne bublina bahenního plynu. Na břehu močálu tancuje hygienicky udržovaná víla a omlouvá smrduté okolí. Album zkrátka není sterilním výronem jednoho stylu, ale jeho škála zahrnuje širokou, temně šedou paletu emocí.

 

Here Is The Blood ve srovnání s předchozím počinem pokulhává, ale je to spíš jen kosmetický handicap. Towering pro mě zůstává silnějším spojením s kapelou Unhold snad proto, že bylo první, nevím... Každopádně by byla chyba tohle dílo minout, protože je rozumným krokem na jejich cestě hudebním světem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky