Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Unsouling - Vampiric Spiritual Drain

UnsoulingVampiric Spiritual Drain

Victimer25.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Debutový experimentální dortík prolínající několik vlivů je chutný jenom chvilku. Ve finále z něj zbudou jen rozpaky a nedojedený talíř.

Andy Schoengrund figuruje coby jeden ze zakladatelů zaoceánských blekošů Feral Light a zaznamenal jsem také jeho úlohu v mých kdysi oblíbených špinavcích Wolvhammer. Unsouling je nový, v Minneapolis aktivovaný projekt, ve kterém je pánem jen on sám. Ubírá se zvláštní, experimentální cestou. Její štěrkový spodek drhne ponejvíce death metal, ale ten doplňují i další vlivy.


Atmosférické, gotické, či elektronické. Jsou zkrátka různé a důraz je kladen na širší záběr neortodoxně pojatého deathu. Vydávající label se dokonce ohání něčím na způsob darkwave death metalu, což je samozřejmě přitažené za vlasy. S nějakým kloudným přirovnáním je docela potíž. I když může stylové rozpětí Unsouling občas někoho připomenout, jeho pojetí je docela svérázné. Zkrátka jiné. Ono už je dobrým zvykem, že u I, Voidhanger Records dostávají takové druhy projektů svůj prostor. Někdy je to velmi dobré, jindy zase spíš k pláči.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/unsouling%20logo.jpg


Unsouling mě zaujal jen v první moment, kdy jsem z něj cítil cosi nevšedního. Ona si ale ta všednost najde svoje místo a veškerou neotřelost zase hezky srovná blíž k přízemní realitě. Výsledkem je podivný, emocionální a spirituálně laděný UG slepenec, v němž se občas ozve unikátní moment, který ale vzejde z prachu poměrně všedních a neatrakitvních postupů. I vokál sem tam sklouzne za hranu a vyvolává dojem, že své kázání tahá z paty. Ty atmosférické a gotikou lehce nasáklé momenty mají v Unsouling evokovat to mystické. V pořádku, jisté napětí tam je, ale vše trvá jenom chvilku a nakonec to přejde v dojem čehosi umělého, fádního. Navíc cítím, že hmota Vampiric Spiritual Drain příliš nedrží a rozpadá se. Což je škoda.


Lehce přes půlhodinu zvukových podivností zaujme vyloženě otevřené jedince. Ty, kterým nevadí vandrovat napříč žánry a zkoušet z toho dostat co nejvíc. S tím nemám problém, horší je to s celkovou polohou projektu, která je za mě taková zmatená. Jako by Andy hledal něco hlubšího a snažil se filosofovat, ale předkládal nám k tomu jen průměrné hudební představení. Pokládá se do spirituální roviny, do toho jak ji vidí ze svého pohledu. Mně moc spirituální aktuální podoba Unsouling nepřipadá. První album nového projektu zní poměrně neškodně a nabídne jen pár skutečně odvážných a svěžích momentů. Což je málo a za mě jde o průměrné představení.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky