Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mana, povedený debut portlandských temnotářů Idle Hands, mi dodnes hraje v uších a je to rozhodně jedna z nejzajímavějších gothic metalových nahrávek za poslední roky. Energií, naturelem, vším. Přímočará a chytlavá směs temného rocku a heavy metalu do nepohody a na první dobrou, oba protipóly v naprosté symbióze. Tenkrát před dvěma lety rozhodně velký příslib do budoucna. Následovníka první řadovky jsme se dočkali právě v těchto dnech, ale zároveň si musíme ujasnit několik formalit. Tou zásadní je změna názvu kapely, ke které došlo během září loňského roku. Pánové byli nuceni dát jméno Idle Hands k ledu, což si vymínili jistí bluesmani stejného jména, a dále pokračují jako Unto Others.  Jen si zvyknout, a to si spolu s důslednými poslechy druhého alba už docela sedlo. Jako Unto Others pak borci samozřejmě vydali celý svůj katalog nahrávek, digitální i fyzické formáty. Takže teď už vítejte v přítomnosti a ve vší stručnosti - Strength je druhé album stejné kapely, byť ta se mezitím přejmenovala.

Už nějaký ten pátek se vědělo, co se v rámci severoamerických boys odehrává a že je pokračování úspěšné první placky na spadnutí. Snažil jsem to ale příliš nevnímat a počkal si až na celou desku, což si myslím bylo dobré rozhodnutí. Nic jsem dopředu neřešil, nesrovnával a přišel až k hotovému. A pak se stejně dostavily přesně ty stejné dojmy jako u Mana. Počáteční lehká nedůvěra, že to není nic moc světoborného, až po postupné utužování přesvědčení, že v jednoduchosti je síla a zatraceně nakažlivá. V novince je jak intenzita, tak typická hravost, melodičnost a snadné vtažení do děje. Unto Others dál těží ze spojení metalu a gotického rocku, Franco je výborný vokalista a skladby jako takové se během dvou, tří poslechů dokonale zažerou pod kůži. Jako to bylo na debutu, tak je tomu i dnes. Ale pozor, Strength rozhodně není Manou číslo dvě. Kapela nabrala na otáčkách, a to jak po stránce razance, tak v rámci posbíraných zkušeností a celkové vyhranosti. Strength není jen pouhým pokračováním, ale velmi slušným rozhlédnutím již tak talentované kapely.

Unto Others jsou dál těmi správnými stínohráči s metalovou pýchou v erbu. Celý ten pochmurně písničkový charakter skladeb kapely zůstal zachován, ale přece jenom se trochu přitvrdilo. Důkazem číslo jedna budiž hned úvodní věc Heroin, která je víc thrash metal, než cokoliv jiného. Nejtvrdší a nejnakopnutější song alba. Není to ale jen o síle. Jak má deska víc tvrdých riffů, tak má i svou křehkost a někdy až baladické prostředí. Taky tam patří, jako třeba v Little Bird. Ten ústřední pocit ovšem zůstává, Unto Others víc přitlačili na pilu a vůbec se toho nebáli. Jsou přece jenom víc Strength. To Downtown je oproti začátku typická píseň kapely. Omotaná pavučinou ze sklepa, přesto ostrá a vycházející ven na denní světlo. Jednoduše proto, že by jí tam dole bylo smutno a hlavně proto, že právě takto se Unto Others prezentují. Jako ti, kdo umí plnit funkci metalových Sisters Of Mercy a jako ti, kteří už na druhém albu dávají pádný důkaz, že právě tady jsou doma. Znovu dali dohromady kolekci skladeb, kdy prakticky každá může být hitem, který si budete broukat při procházce venku, nebo vám bude hrát do omrzení jen tak v hlavě.

Přesně tento typ hudby je ideál na podzimní procházky, ke všem těm barvám na protějších kopcích, k chladným ránům před domem a brzké tmě po zaklapnutí dveří. I ona hraje v hudbě Unto Others jednu z hlavních rolí. Je to ale tma, ze které nemusíme mít strach. Je příjemně dráždivá, nebezpečná a po jednom zazvonění se dveře otevřou a padnete si s ní kolem ramen. K zemitějším kouskům patří určitě skladby o dětech jako No Children Laughing Now a Hell Is for Children. Něco zajímavého k nim? Tak určitě. Hell Is For Children je coververze od americké písničkářky Pat Benatar, což je na jednu stranu zklamání, protože jsem doufal, že takto silný kousek pochází přímo z dílny Unto Others a že kapela vyzrává po všech stránkách. Je to totiž krásná hard rocková skladba se silným refrénem, které dodal Franco svým temným hlasem nový rozměr. Kapela se drží původní předlohy a jen ji po svém víc zatěžkala a zatáhla závěsy v místech, kde to byl jen odvaz. Když nebude další covid sezóna zákazů, tohle musí být koncertní jistota.