Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vafurlogi - Í vökulli áþján

VafurlogiÍ vökulli áþján

Victimer21.8.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Konstruktivní, vstřícná i reprezentativní ostrovní bilance prvního alba Vafurlogi.

Nějakou dobu jsme tu neměli Island a tamní specifickou scénu, tak to pro dnešek napravme spolu s první albovou prací kapely Vafurlogi. Nejedná se o žádnou novinku, ale o téměř rok starou nahrávku, na kterou holt nebylo místo v době vydání. Dejme si tedy takovou vulkanicky výživnou retrospektivu s doceněním až po čase.

 

Ačkoliv je vznik kapely datován do roku 2018, původní myšlenka je o mnoho let starší. Þórir Garðarsson, hlavní tvář Vafurlogi, začal rozvíjet vize, jak si nastavit black metal po svém, už zkraje tisíciletí. Mimo to také pro zvučnější jména ostrovního podzemí, jako jsou Svartidauði a Sinmara. Aneb jak po svém realizovat blackmetalovou tradici devadesátek a typicky islandský pohled na danou problematiku. Dalo by se říci, že po spuštění Svartidauði a Sinmara se materiál pro Vafurlogi rodil skrytě a stejně tak můžeme uvažovat směrem, že to, co se nehodilo pro tyhle dvě bandy, se ukázalo býti vhodným pro Vafurlogi.

 


Každopádně vlastní skladby pro debutovou fošnu se začaly rodit v letech 2018-20 a k nahrávání docházelo postupně až do roku vydání. Hudební směrování Vafurlogi definuje zvídavost, hledání a objevování. Ke klasicky vulkanické produkci je třeba přičíst chuť se prezentovat melodicky, s odkazy na starý dobrý heavy metal, na hrdost i tradici. Ke dvěma zásadním jménům výše tedy klidně přidejme Misþyrming, které může tvorba Vafurlogi také připomenout. Posláním kapely je vše důkladně a svojsky spojit. Aby ani jedna z tváří nepřebíjela tu druhou, což se myslím podařilo velice věrohodně. Tvorba prvního alba Í vökulli áþján je stravitelná, epická i upřímně krutá. A je to typicky islandská záležitost.

 


Vafurlogi nejprve fungovali jako dvojice, kdy se k Þórirovi přidal bubeník Ragnar Sverrisson, a až po nahrání desky se kapela rozrostla o další dva členy. Sestavu doplnili basák Samúel Ásgeirsson a kytarista Eysteinn Orri Sigurðsson. Kdo má zájem, může si snadno najít, kde všude pánové působí, nebo působili a jak je ostrovní underground personálně provázaný.


Debut Vafurlogi je typický Island, jakkoli se můžeme bavit o původně hledačské povaze této kapely. Zvídavost v tom najdeme, ale hlavně postupy a motivy, které si lze spojit s ostrovem. Podzemní těžkosti a hrubá síla studené krajiny jsou zde prezentovány v přítomnosti melodií, atmosfér a hrdé náklonnosti ke klasickému metalu. Samozřejmě zvládnuté a nijak křiklavé, pěkně umělecky zanesené potřebným duchem odtažitosti. Na burácivé refrény a litry piva nedojde. Ale jsou zde místa a skladby (např. Dreyrrauði), kdy je ten odkaz na staré metalové hymny velmi zřejmý.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/vafurlogi.jpg


Zvídavost a chuť objevit kus osobitosti tedy hledejme ve způsobu zahrnutí všech dostupných poloh Vafurlogi. Melodie vládnou, vstřícně odhalená epika prostupuje denní dobou i tmou, a odlet mimo ostrov za horizont se nekoná. Zůstaneme s ním pevně svázáni a s typickou krajinou na dohled. Tohle je prostě sever, jeho hrdost a chuť ho povznést. Jak se ukáže, nemusíme se bát ani čistých vokálů nebo sborů. Stále však pod dohledem divokého zvířete, které v tvorbě Vafurlogi pořád dříme. První práce kapely připomene, jak konstruktivní a tvárné umí islandské podzemí být. Pak už je to na konkrétních jménech. Vafurlogi jsem sice nechal loni zapadnout, ale s otřepaným a téměř přesným - do roka a do dne - jsem album oprášil a mám z něj upřímnou radost. Je v něm potřebná síla a um nechat znovu prohnat Island barákem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky