Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na nové album anglických žalotepců Vallenfyre jsem se upřímně těšil. Ti dokázali s odvoláním na svůj původ  vyvolat živé představy podzimních hřbitovů a kupodivu k tomu nepotřebovali oporu v klávesách nebo smyčcích. Základem všeho jejich konání byl podladěný zvuk a záhrobní hlas Gregora Mackintoshe. Zároveň se uměli urvat ze řetězu a předvést divoký, zpola ochočený uragán. Novinka Fear Those Who Fear Him se oproti předchozí desce Splinters vyvinula, někde ubrala a jinde přiložila do kamen.

Změny najdou své odpůrce i zastánce. Vallenfyre se mnohem víc obrátili čelem ke smrtícím praktikám a prašnému ovzduší hrobek. Kdybych nevěděl, o koho se jedná, tak můj první výstřel z winchestrovky by mířil do Švédska. Mackintosh a spol razantně zrychlili, rozdupali trosky sesutých hrobů a ve zvířeném prachu roztočili karneval nejapné energie. V ozvěně rezonujících strun, které vibrují v širokých sinusoidách, se zjevují klasici žánru jako jsou Dismember nebo Entombed. Stejná kadence, vrčící motory zkušeně seřízených strojů, záhrobní vokál evokující studené podzemí. Emblém staré dobré Anglie se naprosto rozpustil pod skandinávským vlivem.

K minulosti svázané dusnou, těžkou a k uzoufání beznadějnou atmosférou se kapela vrací jen sporadicky, což je škoda. V doomovém rozpoložení jsem je měl radši. Ve svém novém, švédském střihu se staví do řady po bok slavnějších jmen, kde nemůžou překvapit. Ve své původní uniformě jsou ovšem zatraceně sví a skvělí. Vrcholnou formu prokazují v singlu An Apathetic Grave, což je krásná, deathem osvícená doomárna plná pomalých riffů, zvolna plynoucího bahna a s tím spojeného zvukového marasmu. Hotový funerál futrál karneval. Kdyby se celé album neslo v tomhle duchu, bych byl spokojenější.

Asi ještě lepší je pak předposlední skladba Cursed From The Womb, v níž nalézám opravdovou melancholii odkazující k domácím kořenům stylu. Škoda, že je nám těchto záhrobních epitafů nabídnuto jen tak málo a dál už musíme přijmout jejich nové zaměření.

V něm se dá najít jen pramálo nového. Nadšení zajisté budou skalní příznivci této rozvrzané formy death metalu, kteří  nemají dost a rádi tuhle ztrouchnivělou metodu ve všech možných formách. Vallenfyre ji ovládají dokonale, od švédského kostlivce jsou k nerozeznání a tvoří ostrůvek zavátého býlí na ostrovech. Mackintosh zůstává stabilně silným zpěvákem, který spíš než na intonaci dbá na procítěný krákor. Z tohoto hlediska se nic nezměnilo. Stejně rigidní je kapela ve tvorbě svých obalů. I Fear Those Who Fear Him je černobílá, jednoduchá a zneklidňující. Krása podivná, obskurní, sloužící jako silné poznávací znamení.

I když nemůžu překonat jisté zklamání, Vallenfyre natočili dobré album. Černé jako tér, špinavé jako jeho míchač a krutě upřímné.