Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Varnheim - Void

VarnheimVoid

Garmfrost10.6.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Void je black metalovou nahrávkou skrz na skrz prolezlou temnotou, vášní a skvělými melodiemi.

Na Varnheim jsem narazil před pár lety. Oslovil mě jejich eponymní debut se svou tíživou, avšak úchvatnou náladotvorností. Druhé album Aura jsem zasklil, a nyní se s kapelou znovu seznamuji spolu s počinem opět stroze nazvaným Void. Po řádné exurzi do minulosti mi je jasné, že se Varnheim od prvotního záměru příliš nevzdálili. Ano, Aura posluchače zasahuje brutalitou a vztekem, ale to zásadní, to neuchopitelné zůstává přítomné i na Void. Vnímám pečlivě gradovanou atmosféru. Krásnou a citlivou práci s nástroji, s aranžemi… s náladou.

 

Varnheim

 

Jedná se o typického představitele moderní polské scény. Té, kde vládne melodie, vášeň a proměnlivost. Vnímavého posluchače osloví nevtíravá citace druhé vlny norského black metalu, ale neskutečně zmutovaného do rejstříku Varnheim. Naopak posluchač, který nemá příliš naposloucháno a stačí mu vrchol scény, uslyší samožřejmě Mglu, Hate nebo Mord'A'Stigmata. Stačí to pro obrázek o směřování Varnheim? Naznačuji hranice.

 

Zatímco stopáž nahrávky je prakticky stejná jako předchozí dvě, ubývá počet skladeb. Debut Varnheim obsahoval šest písní, Aura pět a Void pouhé čtyři. Čtyři cca deset minut dlouhé kolosy. Čtyři epické skvosty s nejvyspělejším obsahem v dosavadní kariéře. Má v sobě tíživost debutu i vzteklejší pasáže dvojky. Po zvukové stránce je Void bezesporu nejzdařilejší. Skladbám vévodí nálada a nevtíravé melodie. Jsou zde také disonantní pasáže, které dokážou rozežírat mysl jako kyselina. Kapela se nebojí ani post/rockových postupů, kde kytary doslova rezonují a basa spolu s hravou rytmikou bicích vládne. Hrdelní projev doprovází tu a tam mluvené slovo dodávající celku dramatický projev s prvky filmového soundtracku.

 

Tišší místa se nezdají, ale během vteřiny máchnutím oka freneticky zdivočí a nevěřícně zírajícího posluchače nechává cupovat vzteklou bouří. Void je dílem temným, ale spíše filozofického či poetického ritu. Pod povrchem doutná všudypřítomné peklo. Avšak tvůrcova nitra. Obrací se do sebe, do osobního nahlížení na duchovní rozměr psychické rozervanosti. Nicméně řekl bych, že o depresivní black metal se nejedná. Raději bych zmínil umělecký a filozofický nihilismus. Odmítání lidských i duchovních hloupostí. Prázdnoty, z níž se nedá dostat na světlo. Nabízené silně melodické vykoupení je slepou cestou, směřující do zkázy.

 

Umělecky je Void výborným dílem. Void je schopen oslovit milovníky dobrého muzikantství a boření hranic. Void je black metalovou nahrávkou skrz na skrz prolezlou temnotou, vášní a skvělými melodiemi. Negativní náladou i optimismem. Záleží, zda jste ochotni vnímat album v celé jeho šíři.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Wurdulak / 4.11.25 10:11odpovědět

Skvělé album, dost mě chytlo. Díky za recenzi.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky