Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Trošku jsem zapátral v archívech a zjistil, že zapomínám. Sice nerad, ale je to tak. Tahle recenze už tu dávno měla být. Vraťme se tedy pokorně do příjemných jarních měsíců loňské sezóny a zavzpomínejme na návštěvu labelu Profound Lore. Tradiční nástrojové obsazení s refrény a notičkami ale nechme odpočívat v pokoji a podlehněme na chvíli drsnější formě elektroniky. Za rozpuku prvních květů se vybelhal na denní světlo dva roky přidušený projekt Prurient a poměrně vlezle vypustil ven nové album "Frozen Niagara Falls". To vyvolalo samovolné stopoření zejména v podzemí, nebo aspoň v těch úsecích, kde už zvuková zkouška Prurient někdy proběhla.

Za elektronickým postižením Iana Dominicka Fernowa stojí spousta roztodivných nahrávek pod různými labely a s různými hosty. Od podzemních začátků po podzemní konce, dnes s dokořán otevřeným oknem, které zvratky potřísněnou podlahu aspoň hezky proluftuje. Je trochu komické tu dnes u asi půlmilionté nahrávky Prurient psát něco o cestě, nástrahách a přístupu. Postačí informace, že tento projekt je pořád věrný na pěšinku učesánému noise, který je značně korigován a prostupován krotkými momenty na bázi stravitelné elektroniky mající mnohdy blíž k osmdesátkové novoromantice, jak do samého srdce kanalizace.

Poslouchat album "Frozen Niagara Falls", to znamená podstoupit devadesát minut protichůdně sestavené hlukařiny, kde neotesaný noise podléhá industriálnímu lomozu a prostorové čistotě. A naopak. Je to vlastně takový hluk pro melancholiky. Deska je postavena na odvážném propojení neposlouchatelné změti signálů, jenž jsou ceděny přes potrubní systém a nehrané křehkosti, někdy klidně zakončené španělkou. Špína z kanálů nechť se povznese na povrch a hladí ve tváři. Jak pozorné. Taková "Christ Among The Broken Glass" je pak úplně lehoučká ukolébavka k ohníčku a schrupnutí si venku přikrytý jen oblohou. Výjimka, ale potvrzující pravidlo. "Frozen Niagara Falls" je deska, která dýchá a má ve své introvertní povaze mnoho nesplněných snů, o které se ráda podělí. Někdy to zabolí, někdy to potěší a hlavně to dělá tohle album příjemně poslouchatelným, kdy ani nepolíbení bordelem ze skládky mohou v pohodě strčit hlavu do smetí a přijít na jiné, povznášející myšlenky. Pokud ovšem pořád patří mezi ty odvážnější...

Dva roky nahrávání uprostřed New Yorku stálo za to, to rozhodně ano. Prurient patří mezi tělesa, jejichž hudební prostořekost má svůj respekt a "Frozen Niagara Falls" zase mezi nahrávky, které tohle označení ukázkově splňují. I když podobně laděnému propojení z jakýchkoliv pohnutek nehovíte, pořád je třeba si přiznat, že tahle deska patří mezi ty nejsvětlejší momenty industrial - noise leporela, v jehož obsahu se setkávají nahrávky právě skončeného roku. Prurient se totiž povedlo to podstatné - nahrát desku, která je svým způsobem jedinečná a v záplavě dalších neotřelá. A to je milé zjištění.