Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vehementor - Dungeons Of Grotesque Symmetry

VehementorDungeons Of Grotesque Symmetry

Bhut30.1.2021
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Nenuceně příjemná nahrávka, která svým chytlavým death metalem zaujme od samého začátku. Sice nezapře inspiraci z jiného poloostrova, než jsou autoři samotní, ale to tak nějak neohrožuje ničí existenci.

Někdejší Jugoslávie po sobě zanechala hned několik menších států, z nichž se jeden svérázný jmenoval Makedonie. Píšu v minulém čase, protože se od roku 2019 toto území oficiálně jmenuje Severní Makedonie. Že jste to nevěděli? Ani já ne… Nicméně předmětem tohoto článku není dějepisné pojednání nad Balkánem, nýbrž povídání o kapele, která z této země pochází. Je to nová čtyřčlenná formace Vehementor, která po několika letech života (zrodila se 2013) natočila svou první velkou desku, kterou pojmenovala jako Dungeons Of Grotesque Symmetry.

 

Svižný vehementní death metal je od první skladby plný veselých momentů, dobré nálady a okamžitě přivede posluchače na dobrou notu. Někomu by se mohly trochu znelíbit místy téměř totožné prvky, které v sobě už léta nosí Amon Amarth. Ale nevěšte hlavu, pohanské válečnictví švédské veličiny tu nenajdeme. Jde jen o jistou podobnost v některých melodických linkách a především vokálních plochách, které mají velmi podobný způsob frázování a konec konců i barvu hlasu. Tím však veškerá podobnost končí, neboť už na obale nevidíme žádného hrdinu, či jinak ctěnou bytost. Ano, nějaká postava se tam krčí, ale celkový vzhled je obálkám zmíněných veteránů vzdálen (můžeme najít možná tak paralelu s Once Sent From The Golden Hall, což byla asi poslední skvělá deska téhle kapely).

 

 

Půlhodinová sprcha svěžího death metalu uteče jak voda ve Vardaru. Nálada, kterou jsem po dohrání měl, byla dobrá a žádala si opakovaný poslech. To se moc často nestává a staví tak Vehementor do pozice dobrých zábavytvorných muzikantů. Naštěstí to není ani obyčejně jalové pidlikání s úsměvem, kdy se snažíte hrát maximum svých možností s vědomím absolutní koncentrace, ale prodáváte to jako sranda projekt pro zábavu, kdy přece nejde o nějaké dokazování a dosahování cílů. Na to mi přijdou Vehementor dost sebejistí, či chcete-li vehementní. Dokonce si nemyslím, že by ta veselejší melodika měla být prvoplánově zábavná ve smyslu kouzlící úsměvy, ale prostě je to jen prosluněná životaschopná melodie. Zkrátka se to tak autorům líbí a nemají potřebu nic skrývat.

 

Tady jednoduše není o čem dál přemýšlet. Je to svižný death metal s jasně lehkou tváří koketující s razancí thrashe, či houpavostí groove metalu. Má to šmrnc a okamžitý účinek. Jestli se vám to nezalíbí hned zkraje, nemá smysl lámat to přes klouby. Samozřejmě otázkou je určitá trvanlivost a mnohdy bych docela ocenil, kdyby autoři na obale uváděli datum expirace, ale to je stejně natolik relativní a individuální veličina, že ji lze odmávnout prostým „do příští nahrávky“. Jisté je, že teď a tady Vehementor bodují. Natočili příjemnou desku, která mi dokonce evokuje dávný počin Phobos And Deimos od Satariel (zase Švédsko). To byla také velmi chytlavá nahrávka, kterou jednou za čas protočím ještě dnes. A pokud bych měl v určitém přirovnávání ještě pokračovat, tak by mohl zmínit i krajany Mortifilia, kteří ostatně ze skandinávského deathu rovněž čerpají. Srovnávat lze zejména v období alba Fate. Tak se toho nebojte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky