Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Venera - Tak blízko od sebe

VeneraTak blízko od sebe

Jirka D.24.2.2021
Zdroj: CD v papírové pošetce // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Sympatická rocková deska svým naturelem vycházející z 90. let, která se nikam netlačí a nic nikam neposouvá.

Venus Flag Records je takové malé, nepravidelně fungující a nefungující vydavatelství českých kytarovek, o kterém třeba rok není slyšet ani slovo a pak z ničeho nic z něj zase něco vypadne. Vydavatelství vzniklo kolem bíloveckých Illegal Illusion, o nichž jsem už párkrát psal, protože mi to dávalo smysl ... naposledy na jaře 2019, kdy vyšla zatím jejich poslední deska Dried Blood Syndrome (ZDE) a do koronavirové pandemie zbýval ještě víc než rok.

 

Tentokrát se mi v poště objevila taková docela nenápadná, téměř bílá a jakoby ušmudlaná pošetka od kapely Venera, o které jsem do té doby neslyšel zhola nic. Podle všeho tohle uskupení vzniklo v roce 2017, ale přísahat na to úplně nechci, a vzniklo na základech (asi už nefungující?) kapely h.USA, na což tedy raději taky přísahat nebudu. Každopádně sestava je tvořena samými jmény známými už z jiných kapel (kromě h.USA třeba Love Gangsters, Dyna,...) a pokud už se začnete trochu chytat, tak to ještě mírně zkomplikuju tím, že sestava se po nahrání této desky zase nějak promíchala a aktuálně vypadá o fous jinak. Není to snadné, přiznávám.

 

Venera band

 

Když už jsem zmínil to nahrávání, doplním ještě tu informaci, že zvukově vše vzniklo v pražském studiu Golden Hive pod vedením Amáka. Ehm. Trochu teď váhám, jestli to dál pitvat, neb na toto studio mám docela pifku a s Amákem jsme svého času vedli zanícenou debatu o zvukových hodnotách, která ale vyústila pouze v to, že si jdeme každý svou cestou. Snad jen stručně - zvuk desky je za mě dost natlačený, ořezaný, bicí rozplizlé a je to slyšet. Vadit vám to může, ale taky nemusí. Není to taková hrůza, jakou před lety byla deska Guide to Happy Living od Saade (psal jsem o ní ZDE), kterou dodnes považuju za jednu z nejneposlouchatelnějších ze všeho, co mám doma (počítám to na tisíce). Z tohoto pohledu je po zvukové stránce tohle album lepší. Tím ale neříkám, že je dobré.

 

A když už chodím pořád takhle okolo, zmíním ještě formát vydání, tedy jíž výše přiznanou pošetku. Podle fotek na síti to totiž vypadá, že nejde jen o novinářskou kopii, ale o regulérní vydání, což - jak asi správně tušíte - není mnoho. Trochu mi to připomíná koncerty v devadesátkách, kdy jsme si od kapel kupovali kazety za pade, čistě jako propagace a podpora ruku v ruce. Už jsem je sice všechny vyházel, ale byly to pěkné časy. Nicméně zhruba takto na mě působí i tohle vydání a vlastně to může být docela v pohodě. Jen za těch sto čtyřicet kaček nečekejte zázraky.

 

Ale teď už muzika. Devět skladeb, slabých 40 minut, devadesátkový rock, postavený na kytarách, hutných, plnotučných a s lehkou melancholií. Při poslechu vás toho asi napadne hodně, spousta motivů vám bude známá a pokud jste zažili tu dobu, nálada desky vám bude blízká. Cestou potkáte Smashing Pumpkins, Stone Temple Pilots, Dinosaur Jr., z domácích kapel už výše zmíněné Illegal Illusion nebo Saade. Skladatelsky žádný progres, ale ani žádný problém - sestava písniček, které plynou od první do poslední minuty tak nějak samozřejmě a bez škobrtání. Deska v tomto směru funguje hodně přirozeně a je poslouchatelná prakticky bez obtíží. Snad s výjimkou zpěvu, který se ne vždy přesně strefuje do not a místy trochu tahá za uši. Je vlastně klika, že zpěv na desce nedominuje (což vzhledem k žánru není vůbec samozřejmé) a tím pádem ani neruší. Je to trochu paradox, ale nemám ani potřebu vnímat české texty a nějak nad nimi dumat - hlas na tomto albu je pouze hlasem plynoucím společně s nástroji a veškerá další sdělení jsou pro mě vedlejší.

 

 

Naopak mě baví jednotící atmosféra desky, která je taková příjemně melancholická, houpavá a podle mě nejlíp se hodící do malého klubu (začíná mi to chybět). Je to přesně ten typ muziky, kdy se před kapelou pohupuje patnáct lidí, všem je dobře, pivko v ruce a nikomu nic nechybí. V ten moment je vám jedno, že už jste něco podobného slyšeli stokrát a že doma na osamocený poslech to nevynikne ani z poloviny tak dobře.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pete / 31.8.21 11:01odpovědět

Sakra dobrá deska na českou kotlinu, akorát ten zvuk bicích je fakt ořezaný a celkově zní jak z garáže. Mně se ten zvuk nelíbí, ale možná to byl záměr kapely.

Stanislav Polata / 25.2.21 10:20odpovědět

Jsem vlastníkem této skvělé nahrávky a tak zde musím napsat co v recenzi nezaznělo a to, že cd je lisované a na pošetce nechybí žádná důležitá informace...dozvíte se kdo album nahrál i kdy a kde. Jediné co může chybět jsou napsané texty, ale autor recenze píše, že je nevnímá ani nad nimi nedumá...tak vlastně nevím co mu tam chybí. Jinak devadesátky ano, ale rozhodně jsem cestou nepotkal Dinosaur JR...to spíš HUM, Quicksand, či Deftones.

Jirka D. / 25.2.21 11:07odpovědět

Ahoj a děkuju za komentář. Ohledně pošetky se to má tak, že mám raději edice, které mají určitou úroveň a pošetka je pro mě spíš propagační varianta vhodná jako příloha k časopisu. Vlastně jsem přesvedčen o tom, že v době, kdy muzika na fyzickém formátu pro většinu společnosti ztratila smysl, by pro těch pár přeživších sběratelů měly vycházet nějaké pěkné edice. Vůbec mi nešlo o to, jestli tam jsou nebo nejsou uvedeny texty. Pokud jde o uváděné kapely, obecně si myslím, že každý volí podle toho, jak má naposlocuháno. Tebou zmíněné uvádí i propagační materiály a třeba ty Deftones, kteří jsou mojí životní kapelou číslo 1, tam neslyším vůbec. Ve výsledku si ale stejně myslím, že je to jedno, protože závěr je podle mě tentýž - Venera nic nového nevymysleli. Jinak na vysvětlenou - hodnocení 60 % pro mě znamená velmi dobrá deska, vycházím z toho, že 50 % je průměrně dobré album. Tož tak.

kubánec / 24.2.21 9:49odpovědět

Ty jo, to je dobrá nahrávka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky