Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Venus Star - Smokeless Fires

Venus StarSmokeless Fires

Victimer16.7.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Houpavé a pomalu se rozkládající prostředí šestého alba Venus Star má malou touhu vyjít ze svého komfortního území.

Finský maník Atvar je mužem tisíce a jednoho projektů napříč tamní blackovou scénou a Venus Star patří mezi jeho nejaktivnější umělecké útvary. Aktuálně šest desek na kontě a specificky unylá hloubka tvorby na pomezí blacku a doom metalu. S odkazem na staré dobré Beherit a strunovým vybavením notně umazaným od severských rašelinišť. Tak na mě aspoň materiál tohoto projektu působí. Smokeless Fires je albem číslo šest a mým prvním, se kterým jsem v rámci projektu přišel do styku. Takže proběhla klasika, zpětné poslechy pro nasátí správné atmosféry a pochopení, o co v tomto hnilobném procesu ze severu Evropy jde. Zavrtat se do toho po uši a nechat znít to Finsko hodně zatuchle a pomalu se rozkládající.

 


Black metal Venus Star nebyl vždy úplně pomalý, ale už nějaký ten pátek platí, že pomalým a jen pomalu rozplétajícím nějakou kloudnou hudební záhadu je. Když si poslechnu takové Nigredo Expulsion (2013), zas tak moc změn tam ve srovnání s novinkou nenajdu. Styl hloubení a zvrácené zádumčivosti je dán. Venus Star je o zvuku. Podladěném, hutném, pomalém pohybu na páchnoucích riffech. Klidně bahnem, starým lesem a jeho plesnivou strukturou. Pokud člověk do těchto míst zabloudí a moc brzy padne tma, přespání nebude komfortní. Člověk se bude budit hnusným vzduchem a vlhkem, možná vám přijde obchcat spacák i nějaký podivný lesní tvor...


Vývoj Venus Star je pozvolný. Musíme si všímat maličkostí, titěrných proměn a uchopení zvuku nahrávky jako celku. Je cítit (doslova), že v tomto ohledu Atvar hledá malé, neznačené cestičky, kudy vyvést svůj projekt ze tmy, dát mu trochu harmonie, chvíli pít čisté vody. Smokeless Fires je klasický monotónní projev se záblesky lehtivých příjemností. Pokud jste tedy osoba libující si hledat v hnoji vůni a jistý pocit bezpečí. Novým albem probleskuje chuť být milejší a aspoň trochu kamarád. Takže se ukáže, že někdy nové album není ani hnusné, ani těžce zanesené. Že se pokouší tvarovat, snad i vymanit ze sevření. Venus Star je pořád v hlubokém předklonu, ale lehce to v něm harmonizuje. Asi dvakrát, třikrát se přistihnu, jak by si jednoduše vyvedený motiv zasloužil účast dalšího nástroje, třeba saxíku, nebo ruchu industrializace. Skladby jako Formation nebo Light k tomu úplně vybízí.


Dvakrát, třikrát... Ono to pak přes všechny drobné zvláštnosti stejně klouže k unylosti celku, který nás sice dvakrát, třikrát vyvede z té hlubinné houpačky, ale dál už se nejde. Venus Star fungují hned, člověk se škodolibě pousměje nad zvráceným prostředím a riffy koupanými ve špíně jezer, chvíli to trvá, a pak se dostavuje přešlapování na místě. Ukáže se, že se zas tak moc neděje, i když se sound projektu pořád o trochu posouvá. Spíš mě baví jiné věci. Jaké škatulky se u téhle hudby člověk může dočkat - myšleno klidně i sludge. Napadla mě zmínit, nebyla by od věci. Venus Star inklinuje k těmto bahenním procedůrám. Zavrtán pod zem za moment vykukuje z hlíny a kontroluje území. A noční oblohu.

 


Působnost u Terratur Possessions má svou váhu, tady jde najít různé svérázné spolky a projekty. K Venus Star vedla snadná cesta, která mě ale po častém obcházení začala trochu nudit. Takže hodnotím jak hodnotím. Kdo však rád tyhle zatuchle houpavé rytmy, jistě si zmíněnou cestu k Venus Star najde také. A třeba si z ní odnese víc zážitků.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky