Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Venus Star - Smokeless Fires

Venus StarSmokeless Fires

Victimer16.7.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Houpavé a pomalu se rozkládající prostředí šestého alba Venus Star má malou touhu vyjít ze svého komfortního území.

Finský maník Atvar je mužem tisíce a jednoho projektů napříč tamní blackovou scénou a Venus Star patří mezi jeho nejaktivnější umělecké útvary. Aktuálně šest desek na kontě a specificky unylá hloubka tvorby na pomezí blacku a doom metalu. S odkazem na staré dobré Beherit a strunovým vybavením notně umazaným od severských rašelinišť. Tak na mě aspoň materiál tohoto projektu působí. Smokeless Fires je albem číslo šest a mým prvním, se kterým jsem v rámci projektu přišel do styku. Takže proběhla klasika, zpětné poslechy pro nasátí správné atmosféry a pochopení, o co v tomto hnilobném procesu ze severu Evropy jde. Zavrtat se do toho po uši a nechat znít to Finsko hodně zatuchle a pomalu se rozkládající.

 


Black metal Venus Star nebyl vždy úplně pomalý, ale už nějaký ten pátek platí, že pomalým a jen pomalu rozplétajícím nějakou kloudnou hudební záhadu je. Když si poslechnu takové Nigredo Expulsion (2013), zas tak moc změn tam ve srovnání s novinkou nenajdu. Styl hloubení a zvrácené zádumčivosti je dán. Venus Star je o zvuku. Podladěném, hutném, pomalém pohybu na páchnoucích riffech. Klidně bahnem, starým lesem a jeho plesnivou strukturou. Pokud člověk do těchto míst zabloudí a moc brzy padne tma, přespání nebude komfortní. Člověk se bude budit hnusným vzduchem a vlhkem, možná vám přijde obchcat spacák i nějaký podivný lesní tvor...


Vývoj Venus Star je pozvolný. Musíme si všímat maličkostí, titěrných proměn a uchopení zvuku nahrávky jako celku. Je cítit (doslova), že v tomto ohledu Atvar hledá malé, neznačené cestičky, kudy vyvést svůj projekt ze tmy, dát mu trochu harmonie, chvíli pít čisté vody. Smokeless Fires je klasický monotónní projev se záblesky lehtivých příjemností. Pokud jste tedy osoba libující si hledat v hnoji vůni a jistý pocit bezpečí. Novým albem probleskuje chuť být milejší a aspoň trochu kamarád. Takže se ukáže, že někdy nové album není ani hnusné, ani těžce zanesené. Že se pokouší tvarovat, snad i vymanit ze sevření. Venus Star je pořád v hlubokém předklonu, ale lehce to v něm harmonizuje. Asi dvakrát, třikrát se přistihnu, jak by si jednoduše vyvedený motiv zasloužil účast dalšího nástroje, třeba saxíku, nebo ruchu industrializace. Skladby jako Formation nebo Light k tomu úplně vybízí.


Dvakrát, třikrát... Ono to pak přes všechny drobné zvláštnosti stejně klouže k unylosti celku, který nás sice dvakrát, třikrát vyvede z té hlubinné houpačky, ale dál už se nejde. Venus Star fungují hned, člověk se škodolibě pousměje nad zvráceným prostředím a riffy koupanými ve špíně jezer, chvíli to trvá, a pak se dostavuje přešlapování na místě. Ukáže se, že se zas tak moc neděje, i když se sound projektu pořád o trochu posouvá. Spíš mě baví jiné věci. Jaké škatulky se u téhle hudby člověk může dočkat - myšleno klidně i sludge. Napadla mě zmínit, nebyla by od věci. Venus Star inklinuje k těmto bahenním procedůrám. Zavrtán pod zem za moment vykukuje z hlíny a kontroluje území. A noční oblohu.

 


Působnost u Terratur Possessions má svou váhu, tady jde najít různé svérázné spolky a projekty. K Venus Star vedla snadná cesta, která mě ale po častém obcházení začala trochu nudit. Takže hodnotím jak hodnotím. Kdo však rád tyhle zatuchle houpavé rytmy, jistě si zmíněnou cestu k Venus Star najde také. A třeba si z ní odnese víc zážitků.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky