Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vesicant - Shadows of Cleansing Iron

VesicantShadows of Cleansing Iron

Garmfrost25.8.2017
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Mp3 player Sony Ericsson + PC, Koss the Plug
VERDIKT: Vesicant jsou stále na začátku svého snažení a musí být jasné, že mistrovství se prozatím odkládá. Líbí se mi, že se pánové unáší vlastní vizí, svými zlými sny a nebojí se rozkopat zažité představy o tom, jak má znít metalová skladba.

Novozélandská scéna nabízí světu dostatek výborných smeček a hord. Mezi ně bude určitě brzy patřit i nový pojem na poli death/blackovém, nazvaný Vesicant. Ačkoliv je jméno kapely doposud neokoukané a debut Shadows of Cleansing Iron čerstvý, řvoucího bubeníka Mordanceho bude nejeden fanouš extrémních zel znát. Minimálně rozblácený Temple Nightside svým nesvatým chlívem zaujal širší pomatenou veřejnost měrou vrchovatou. Vesicant ve svém tíživém blátu skrývá poněkud chaotickou deathovou smršť. Zárukou dobrého materiálu může být label Iron Bonehead Productions.

 

Vesicant jsou o válce, chemických zbraních a všudypřítomné smrti. Tohle téma není pro mě ničím přitažlivé, nechal jsem tedy pokusy o ponoření se do textů být. Ostatně hudba samotná s šíleným řevem přináší spoustu krvavé zábavy, která dokáže utáhnout posluchačovu pozornost vcelku dostatečně.

 

Vesicant tvoří dvojice muzikantů. Pochopil jsem, že ani jeden z nich není původním členem jinak docela mladého seskupení. Což je bezesporu pikantní, s konečným výsledkem debutu ovšem nijak nesouvisející. Většinu nástrojů a vokálů má na starosti Profanum, kterého ve skřecích doplňuje Mordance. Kytary jsou notně podladěné, hučící v kouli s basou, která je pouhým doplňkem hustící spodek.

 

 

Není vůbec snadné popsat o čem Shadows of Cleansing Iron je. Mám pocit vstoupení doprostřed děje, kde se vše dávno rozehrálo a nijak neskončí. Tempo je proměnlivé, střídají se zde šílené výjezdy s bahnitou pomalostí. Vokály jsou zvířecího charakteru, výborně padnoucí do kytarového bordelu.

 

Opravdu se snažím a opakovaně se nořím do díla, abych se v něm vyznal a vychutnal zlý death metal. Tenhle styl mně poslední dobou sedí a doslova jej vyhledávám. Moje první pocity, i přes změť a nemožnost vstřebat alespoň náznak, byly pozitivní. Vesicant jsou stále na začátku svého snažení a musí být jasné, že mistrovství se prozatím odkládá. Líbí se mi, že se pánové unáší vlastní vizí, svými zlými sny a nebojí se rozkopat zažité představy o tom, jak má znít metalová skladba.

 

vesicant

 

Prioritou číslo jedna není lákat naši pozornost lacinými triky, pozlátky. Jsou to jen dva chlápci, co ve zkušebně znásilnili své nástroje. Kdesi vzadu je možno slyšet náznak valivé smrti klasiků válečnického deathu Bolt Thrower. Máme zde na talíři i jejich typické vybrnkávačky. Než si ale začne jeden myslet cosi o vykrádání, přijde na řadu opět hrubé násilí a chaos. Oproti pár let starému demu Edict je novinka doslova balzámem na uši s tím nejčistějším soundem. Hehe! Zajímalo by mě, zda ten, kdo podlehl prašivému šarmu dema, ocení i Shadows of Cleansing Iron. Jen čas ukáže, co ve Vesicant dřímá a jestli potenciál který bezesporu v hlomozící smrti je, promění ve velikost nebo vše zapadne v tratolišti historie.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky