Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nově vzniklá tuzemská skupina VESNA není na scéně zas tak novým seskupením. Kapela pod tímto názvem poprvé začala tvořit roku 2007. Ovšem pravdou zůstává, že jednotlivé členy (až na houslistu, ten je zcela nový) můžeme znát z dnes již neexistujícího souboru Adultery. Kapela změnila jméno a ve studiu urobila jakousi re-edici malého EP „Slovanská krev“. Tuto placku tedy nalezneme i v diskografii samotných Adultery, která vyšla roku 2004 u Dawnart Records. EP dostalo nový kabát a několik změn. Novinka je však obdařena o dvě nové skladby. Jedná se o písně Moravská zem a Ej, Górale… Mini album v sobě ukrývá vyprávění prastarého příběhu, vyprávějícím pověst o Slavojovi. Legenda protknutá boji, vítězstvím i utrpením v jistých částech desky vystupuje coby prolog vypravěče. Důležité je zmínit se o jazyku, jenž je zvolen pro toto dílo. Kapela i vypravěč hovoří slovanským jazykem – ryzí moravštinou. Dále epos obsahuje různé efekty připomínající středověké bitvy, jízdu koní, déšť apod. Co se hudby týče, k slyšení jsou tvrdé pagan-metalové pasáže, honosné bohatýrské chorály a v neposlední řadě jemné folkové středověké melodie. Na první dojem poměrně pestré zpracování. Bohužel na povrch vyplouvá přílišná jednotvárnost a jednoduchost. Nic neočekávaného se na desce nezachvěje. Album jede své tempo, které sem-tam rozvíří vypravěčům vstup. Příliš monotónní pasáže, které občas prozáří zdařilejší melodie. EP tedy není nikterak převratné, ovšem oproti svému prvnímu zpracování zní výrazně lépe.

Jedničku na placce vytváří Cesta, která v podstatě ukrývá intro. Rozezní se zvuk deště, kopyt koní a projíždějícího kočáru. Po chvíli následuje prolog samotného vypravěče celého příběhu. Jeho hlas nás doprovází po zbytek alba. Vypráví o slovanském národu a seznamuje posluchače s příběhem, který se vzápětí rozdmýchá. Po malém úvodu vzduch prořízne zvuk houslí. K houslím se postupně připojí zbytek folkového orchestru a vznikne tak jakási středověká vsuvka. Druhou píseň otvírají opět oblíbené housle, jinak se jedná o celkem normální pagan-folkovou věc. Třetí a čtvrtá skladba v sobě skýtá prology vypravěčovi a středověké hudební nádechy. Zdůraznil bych pátou Brány Vogastyzburka. Dle mého názoru jde o jednu z nejlepších skladeb celého počinu. Má poměrně tvrdý charakter, melodické pasáže a vydařený refrén. Opravdu povedený kousek. Velice obdobnou záležitostí může být i sedmá Navija. Osmá skladba Moravská zem mi svou úvodní melodií připomněla ukrajinskou legendu Nokturnal Mortum a jejich píseň Perun’s Celestial Silver. Pravda zní trochu odlišně, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že tu melodii odněkud znám. Však také toto deja-vu trvalo jen několik málo vteřin, jelikož se skladba převtělila v jinou melodii. Závěrečný kousek není ničím jiným, než předělávkou jedné z moravských lidových písní. Jmenuje se Ej, Górale… a někteří posluchači ji jistě budou znát v podání hudebního uskupení, které si nechává říkat Čechomor. Dle mého názoru se však Česko-moravská hudební společnost s touto lidovkou vypořádala poněkud lépe.