Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vetus Obscurum - Blood Revelations (EP)

Vetus ObscurumBlood Revelations (EP)

Victimer7.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Pokud o "Blood Revelations" nezavadíte, nemusíte smutnit, v podstatě na něm o nic nejde. Hodně průměrný black bez chuti, zápachu a potřebného zlo-naturálu.

Tři roky staré EPko se trochu kostrbatě ale přece, dostalo do mých rukou a já tak byl konfrontován s UG black metalem nejhrubšího ražení. Zatím jedinou vydanou nahrávku této seattleské mord party poslal mezi normální smrtelníky label Debemur Morti. Jako představení jsou volena slova jako "raw" nebo "filthy" a zároveň fakt, že kapela byla přivedena zpět do provozu po dlouholeté hybernaci. Numinas, hlavní to pekelník, držitel hudební i lyrické taktovky a myšlenkový vládce VETUS OBSCURUM, projekt založil již v roce 1995, nic s ním nenahrál, dal přednost formaci Krohm, aby LP 2008 opět hodlal uspokojovat své podzemní choutky formou VETUS OBSCURUM. Kapela je tvořena třemi lidmi, z nichž každý má k dispozici pěkných pár dalších projektů, takže je v tom trochu guláš a popravdě, založit kapelu, pak se na ni vykálet a po jedenácti letech nahrát čtyřpísňové EPko, mně hlava moc nebere.

 

vetus obscurum

 

"Blood Revelations" se tváří zle jen chvíli. Zhruba tak polovinu času prvního šlágru, jež se jmenuje stejně jako projekt sám. Náznaky zajímavého dění jsou však rychle zadusány do zuhelnatělé země. Přesně jako parta vyhořelých uhlíků totiž VETUS OBSCURUM působí. Chvíli zahoří, pak vyhasnou a děj se vůle boží... vítr je rozfouká. Boha zmiňuji záměrně, protože se domnívám, že pan Lucifer by se za toto americké kombo nejspíš styděl. Není ho hodno. Tento 'androš' nemá zkrátka sílu na to, aby něčím vážně zaujal. Na EPku je materiálu tak akorát, aby nezačal lézt na nervy, takže skromnost díla oceňuji. Zajímalo by mě spíš, zda se ještě s touto kapelou někdy setkám, nebo se utopí v záplavě dalších projektů nevalné úrovně.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky